“Srdcové” projekty

Za posledních třináct let jsem potkala řadu společensky prospěšných organizací, jejichž mise mě nadchly natolik, že jsem se rozhodla je doprovázet. Velké změny se pak začaly dít v roce 2018, kdy jsem získala příležitost zúčastnit se prestižního leadership programu. Čtyři měsíce jsem strávila v americkém New Orleans, kde jsem pomáhala ženám a lidem minoritního původu rozjet podnikání. Po návratu jsem se rozhodla zhmotnit svou dlouhodobou vizi - založit organizaci, která bude podporovat společensky prospěšné organizace i jednotlivce, kteří usilují o pozitivní změnu ve společnosti. A tak se narodilo AVITEUM: katalyzátor změny a růstu. Průvodce světem grantů a projektů. Prostřednictvím služeb strategického rozvoje, tvorby grantových žádostí a projektového řízení AVITEUM podporuje neziskovky, start-upy, školy, výzkumné instituce a další "change-makery". Do mých "srdcových" projektů můžete nahlídnout níže:)

 

 

KOMUNITNÍ CENTRUM L.E.S.

Projekt „KOMUNITNÍ CENTRUM L.E.S.“ vytváří přírodní eko-terapeutické centrum v pražské Troji. AVITEUM podporuje neziskovou organizaci „ŠAFRÁN dětem“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2021-2023).

BEZPEČNÁ SÍŤ

Projekt „BESIT – BEZPEČNÁ SÍŤ TRANZITNÍ PÉČE“ zavádí inovativní model tranzitní péče o dítě a rodinu. AVITEUM podporuje neziskovou organizaci „ŠAFRÁN dětem“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2020-2022).

FRESH-UP ECONOMICS

Projekt „FRESH-UP ECONOMICS“ je dvouletý mezinárodní projet spolupráce 7 evropských zemí. Jeho cílem je vytvořit vzdělávací platformu pro posílení ekonomické gramotnosti dopělých. AVITEUM je jedním z partnerů projektu (2019-2021).

ŠANCE NA RESTART 2

Projekt „ŠANCE NA RESTART 2“ je úspěšným pokračováním projektu, který pomáhá nalézt nové pracovní uplatnění nezaměstnaným lidem se zdravotním postižením. AVITEUM podporuje NNO „Šance na vzdělání“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2019-2021).

MIKULÁŠ DĚTEM

Projekt „MIKULÁŠ DĚTEM“ zavádí inovativní službu podpůrné sítě pro rodiny v rozvodové či rozchodové krizi. AVITEUM podporuje neziskovou organizaci „Mikuláš 365“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2019-2021).

BEZPEČNÝ PŘÍSTAV

Projekt „BEZPEČNÝ PŘÍSTAV“ je tříletý poradensko-vzdělávací program pro rozvoj a podporu stability rodin. AVITEUM podporuje neziskovou organizaci „ŠAFRÁN dětem“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2017-2020).

ŠANCE NA RESTART

Projekt „ŠANCE NA RESTART“ podporuje zdravotně znevýhodněné nezaměstnané osoby 50+ při jejich návratu do práce. AVITEUM podporuje neziskovou organizaci „Šance na vzdělání“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2017-2019).

INOVAČNÍ LABORATOŘ

„INOVAČNÍ LABORATOŘ“ je praktický projektový seminář určený pro studenty Univerzity Karlovy. Je zaměřený na vývoj a testování projektů se sociálním dopadem s využitím přístupů start-up světa. Zakladatelka AVITEA, Zdenka, podporuje studenty v roli mentorky (2019).

AVITEUM

Evropský sociální fond v Česku

AVITEUM

Evropský sociální fond v kostce. Jaká jsou aktuální pravidla čerpání a co víme o budoucím vývoji?

Evropský sociální fond je důležitým nástrojem podpory takzvaných měkkých projektů, které jsou určeny například na podporu vzdělávání, zaměstnanosti či sociálních služeb. V Evropě funguje již od roku 1957 a Česko začalo první prostředky čerpat po svém vstupu do EU. Současné sedmileté programové období končí v roce 2020 a navazuje na dvě předcházející. Prostředky na podporu sociálních projektů jsou aktuálně spravovány v rámci tří takzvaných operačních programů:

V současné době probíhají diskuze nad nastavením podmínek pro období nadcházející (2021-2027). Řeší se především možné zvýšení míry spolufinancování ze strany příjemců a zrušení zálohového financování, jež zvažuje ministerstvo financí. V tomto článku si proto přiblížíme aktuální stav a pravidla čerpání dotací z Evropského sociálního fondu a pravděpodobný scénář vývoje pro budoucí období.

 

Neziskovky dostávají zpravidla 100 %, ostatní žadatelé spolufinancují nejčastěji 5 či 15 %

Projektové žádosti podávají žadatelé do takzvaných výzev, které jsou vyhlašovány jednotlivými řídícími orgány. Každá výzva má své specifické podmínky a je vymezena řadou kritérií – tematicky, cílovými skupinami, územním zaměřením, minimální a maximální výší požadovaných prostředků a délkou, okruhem oprávněných žadatelů (nejčastěji nestátní neziskové organizace, školy, obce, kraje, ale i obchodní korporace ad.) či mírou finanční podpory.

Míra podpory se v různých výzvách liší. V případě neziskových organizací je nejčastějším případem až 100% financování nákladů projektu, kdy z prostředků EU je ve většině případů hrazeno 85 % nákladů a podíl českého státního rozpočtu činí 15 %. U dalších typů organizací, které žádají o grant, se míra spolufinancování nejčastěji pohybuje mezi 5 až 15 %. Setkáváme se však i s případy 50% spolufinancování ze strany příjemců, především u obchodních korporací. Vlastní spolufinancování žadatelů snižuje příspěvek ze státního rozpočtu Česka a organizace jej musí pokrýt z vlastních zdrojů.

Níže uvádíme ilustrační příklad nejčastěji se vyskytující míry podpory ve výzvách MPSV v Operačním programu Zaměstnanost:

  • Nestátní neziskové organizace vykonávající veřejně prospěšnou činnost, státní vysoké školy ad.: 0 % spolufinancování

  • Veřejné vysoké školy, školy a školská zařízení zapsaná ve školském rejstříku, kraje, obce, dobrovolné svazky obcí ad.: 5 % spolufinancování

  • Obchodní korporace, OSVČ, profesní komory ad.: 15 % spolufinancování (méně častěji 50 %) 

Na míru spolufinancování mají vliv kromě typu organizace žadatele i další faktory. K těm patří zejména územní zaměření podpory. Pokud se žadatelé zaměřují na podporu více rozvinutých regionů, jako je například Praha, může se míra spolufinancování navýšit. Příkladem jsou některé výzvy MŠMT v programu OP VVV.

 

Dotace se nejčastěji vyplácejí zálohově

Po schválení projektové žádosti k financování uzavírá s příjemcem dotace řídící orgán právní akt, takzvané rozhodnutí o poskytnutí dotace. V něm jsou stanoveny konkrétní podmínky čerpání dotace včetně způsobu financování projektu. Rozsah dokumentace, jež musí úspěšní žadatelé dodat před podepsáním právního aktu, se liší u dílčích operačních programů. Jedná se především o informace týkající se bankovního účtu, bezdlužnosti, případně doklady o dostatečné finanční kapacitě ad.

Nejčastější způsob vyplácení dotace na realizaci sociálních projektů je formou záloh, tj. ex-ante, jež příjemci následně vyúčtovávají příslušnému řídícímu orgánu. Výše první zálohy se liší napříč programy i dílčími výzvami. Nejčastěji se pohybuje mezi 30 až 40 % z celkových nákladů projektu. Další zálohové platby jsou poskytovány na základě skutečně vynaložených výdajů až do výše celkových způsobilých nákladů projektu.

V ojedinělých případech se v rámci výzev ESF setkáváme i s případy ex-post financování, kdy žadatelé obdrží finanční prostředky až po předložení průběžných zpráv o realizaci projektu (nejčastější jsou šestiměsíční, příp. kratší monitorovací období). Tyto případy se týkaly například projektů podnikového vzdělávání zaměstnanců ve výzvách MPSV, jejichž náklady byly financovány zjednodušeným vykazováním.

Vyúčtování nákladů projektu probíhá průběžně na základě žádostí o platbu a pravidelných zpráv o realizaci projektu. Žadatelé mají povinnost předložit vyúčtování takzvaných přímých nákladů, které činí nejčastěji 75 % rozpočtu, a doložit uskutečněné výdaje účetními doklady, výplatními páskami, výpisy z bankovního účtu ad. Zbylé náklady jsou považovány za tazvané nepřímé a žadatelé je nemusí vykazovat. Nejčastěji se jedná o režijní náklady a náklady vynaložené na řízení a administraci projektu.

V méně častých případech je administrace zjednodušena, kdy částka podpory není určena na základě skutečných výdajů, ale paušálně na základě statistik a kalkulací obvyklých nákladů a žadatelé nemusejí výdaje dokládat.

 

Výhled pro roky 2021–2027

Výsledná podoba nového programového období je prozatím stále ve fázi vyjednávání. Bude ovlivněna jak politickým a ekonomickým vývojem Evropské unie, tak i Česka. Prozatímní návrh Evropské komise na financování projektů z Evropského sociálního fondu činí 2,74 miliardy EUR. V předcházejícím programovém období (2014–2020) činila alokace finančních prostředků z ESF na podporu projektů v Česku 3,43 miliardy EUR.

V novém období bychom se opět měli setkat s obdobnými operačními programy, které nyní řídí MPSV a MŠMT. Jejich avizované zaměření do velké míry tematicky pokrývá oblasti podporované také ve stávajícím období – oblast podpory vzdělávání, sociálních služeb, sociálního začleňování, rovných příležitostí ad. Pravidla pro vyplácení dotací a výsledná výše spolufinancování však zůstává stále otevřenou otázkou.

 

Článek jsem vytvořila pro online magazín Svět neziskovek.

Na jedné lodi

Jednou z mých radostí je spolupráce na realizaci projektu Bezpečný přístav společně s týmem neziskové organizace ŠAFRÁN dětem. Po téměř roční společné plavbě, která posilovala stabilitu a rozvíjela citové vazby v rodinách, jsme ukončili další etapu projektu Bezpečný přístav. Ten již dva roky pomáhá dětem a rodičům ze Středočeského kraje prostřednictvím poradensko-vzdělávacího programu najít společnou cestu v mnohdy rozbouřených vodách. Projekt realizujeme za podpory Evropského sociálního fondu a jeho cílem je poskytnout minimálně šedesáti rodinám podporu v rozvoji rodičovských kompetencí a stabilizovat jejich situaci.

 

Jak společná plavba vypadala?

I ve druhé etapě pracoval odborný tým s více než dvaceti rodinami, kterým poskytoval cílenou pomoc dle jejich individuálních potřeb. Účastníci měli možnost využít jak vzdělávací, tak i poradenskou, terapeutickou, právní i sociální pomoc. „Klientům a rodinám pomáháme v projektu Bezpečný přístav ve spolupráci s odborníky z různých oborů. Pracujeme rovněž s rodiči, jejichž děti se vrací z ústavních zařízení zpět do rodiny. Právě taková sociální práce má velký smysl a radost z návratu dětí je nepopsatelná,“ doplňuje členka odborného týmu Lucie Salačová.

Jako jednu z největších přidaných hodnot projektu vnímá psycholožka a poradkyně Michaela Vlasáková Charyparová možnost získat pomoc, která je v aktuálním životním kontextu pro klienty nejvíce potřebná a díky podpoře z prostředků ESF bezplatná: „Pracovala jsem s klientkami na rodičovské dovolené, které si nemohly intenzivní podporu finančně dovolit. Oceňuji tedy dostupnost služeb pro běžné rodiny, které v návaznosti na snížený příjem nedosáhnou na soukromě hrazenou psychoterapeutickou péči.“ Druhá etapa tak přinesla příležitost zúčastnit se celé řady inspirativních workshopů, praktických dílen a kontinuálně pracovat pod vedením průvodců na řešení rodinných témat

Spolupráce jako cesta k řešení společenských problémů

Jako jednu z největších přidaných hodnot projektu vnímá psycholožka a poradkyně Michaela Vlasáková Charyparová možnost získat pomoc, která je v aktuálním životním kontextu pro klienty nejvíce potřebná a díky podpoře z prostředků ESF bezplatná: „Pracovala jsem s klientkami na rodičovské dovolené, které si nemohly intenzivní podporu finančně dovolit. Oceňuji tedy dostupnost služeb pro běžné rodiny, které v návaznosti na snížený příjem nedosáhnou na soukromě hrazenou psychoterapeutickou péči.“ Druhá etapa tak přinesla příležitost zúčastnit se celé řady inspirativních workshopů, praktických dílen a kontinuálně pracovat pod vedením průvodců na řešení rodinných témat.

Jak hodnotí přínos projektu účastníci?

Deset měsíců je dlouhá doba na to, ujít kus životní cesty a zažít proces změny. Při závěrečném setkání účastníků jsme získali od řady z nich krásnou zpětnou vazbu o přínosech jejich účasti v projektu. „Dostalo se mi pomoci v době, která pro naši rodinu byla těžká. Uvědomila jsem si hodně věcí, ukotvila sama sebe a zvládla vyřešit spoustu věcí, od bydlení, přes finance až po návrat mých dětí do rodiny,“ shrnuje klientka Petra.

Co udělalo odbornému týmu největší radost?

Klíčem k úspěchu jakéhokoliv projektu jsou nejen motivovaní účastníci, ale i sehraný odborný tým, kterému dává jeho práce smysl. Nejsilnější emoční odezvu vnímá psycholožka Michaela Vlasáková Charyparová v příbězích, ve kterých se jí i ostatním odborníkům podařilo nahlédnout na závažná životní traumata a zmapovat je pohledem současnosti. Minulost, která se často opakovaně vynořuje, lze současností šetrně a dobře ošetřit. Když se to podaří dobře vybudovaným vztahem mezi terapeutem a klientem, prožívám radost na hluboké vnitřní úrovni,” doplňuje Michaela.

A co plánujeme do budoucna?

Od července 2019 se rozbíhá závěrečná etapa projektu, ve které opět podpoříme dalších dvacet rodin. Doprovázení rodin se ŠAFRÁN dětem věnuje již více než čtrnáct let. „Slovo doprovázení naši činnost silně ovlivňuje, je vždy spojeno s našimi principy, hodnotami a posláním pomoci traumatizovaným dětem znovu důvěřovat v sebe a okolní svět. Do budoucna bychom chtěli dále rozvíjet naše aktivity pro rodiny a vybudovat bezpečný prostor pro jejich setkávání.“ doplňuje ředitelka organizace a terapeutka Šárka Francírková.

Za hranicemi našich zkušeností

Jsem zpátky doma. Po více než čtyřech měsících strávených v americkém New Orleans. Magické datum 1. 12. pro mě bylo dnem, kdy jsem se vydala zpátky přes oceán do Čech. Přesně rok poté, co jsem zahájila novou životní etapu a shodou náhod se dostala k programu Community Solutions. Věřím, že reflektováním našich zkušeností tvoříme svou budoucnost. Proto píšu o střípcích, které mi pomohly vidět sebe sama i svět kolem mě jinýma očima. Třeba inspirují ke změně i vás!

Jak to všechno začalo aneb cesta za oceán

První část mého amerického příběhu si můžete přečíst zde. Jde o směsici rozporuplných pocitů, nepřenositelných prožitků, nadšení z objevování, nových přátelství a osobního růstu. Druhou část píšu na sklonku roku, měsíc po návratu domů.

I přesto, že ve mně zážitky ze setkání se stovkou lídrů z celého světa a nadšení z pohostinnosti a opravdovosti amerických Jižanů navždy zůstanou, koloběh všedního dne je brzy začne překrývat svou rutinou. Druhá část mého příběhu je o tom, co mě tato zkušenost naučila a na co nechci zapomenout. A jak může být prospěšná i pro ostatní profesionály, kterým záleží na tom, co se děje kolem nich.

Spolupráce jako cesta k řešení společenských problémů

Věřím, že pokud různé organizace řeší obdobný problém, komunikace a hledání různých forem spolupráce je klíčem k efektivní pomoci. V českém prostředí existuje řada skvělých programů a projektů domácích neziskovek. Často však stojí osamoceně a mnohým z těchto iniciativ chybí udržitelnost.

Zajímavou inspirací proto pro mě byl model spolupráce New Orleanských neziskovek, které vytvářejí podpůrný ekosystém pro začínající podnikatele. Podpora zakládání a růstu malého byznysu je vnímána jako cesta z pasti chudoby.

Místní neziskovky spolu komunikují a svou činnost přizpůsobují tak, aby poskytovaly provázané služby. Podporují klienty v celém cyklu jejich podnikatelské zkušenosti – od založení, přes růst až po jejich stabilizaci. Vzájemnou konkurenci tak nahrazuje snaha řešit společný problém a pracovat s dlouhodobou vizí.

Když chceš měnit budoucnost, vytvoř si svou vlastní

Jedním z nejinspirativnějších zážitků pro mě byla účast na Global Leadership Foru v Charlottesville. Po dvou hodinách strávených s Rickem Goingsem, bývalým výkonným ředitelem Tupperware, se mě moje kolegyně s překvapivým výrazem zeptala: „Zdá se mi to, nebo jsme se během těhle dvou hodin o leadershipu naučili víc než za čtvrt roku intenzivního online studia?“

Týden v americké Virginii pro mě byl i odpovědí na otázku, co je sdílená hodnota (shared value) a jak ji v praxi vytvářet. Společným tématem byla „podpora ekonomické soběstačnosti žen“ a akce se účastnily nejen místní neziskovky a vzdělávací instituce, ale i zástupci investorů a firem, kteří v podpoře žen a jejich leadershipu vidí i podporu budoucích hybatelek společenských změn.

Pokud chcete měnit věci kolem vás, využijte některou z příležitostí získat novou perspektivu třeba i díky zkušenosti podobné té mojí. Existuje spousta programů a stipendií, díky kterým se můžete vydat do USA – na několik dnů až měsíců. Skvělý přehled nejrůznějších „fellowships“ pravidelně připravuje třeba můj kamarád a NGO stratég Ryan Turner. Pro české profesionály z nezisku mohou být zajímavé například tyto programy:

  • Community Solutions Program: čtyřměsíční stáž ve vybrané organizaci v USA pro lídry 25-38 let, kteří se věnují podpoře komunit.
  • YTILI (Young Transatlantic Innovation Leaders Initiative): rozvojový leadership program pro mladé nadšence, kteří se věnují tvorbě inovací a podnikání. V roce 2018 se ho účastnila například Pavlína Louženská s iniciativou #HolkyzMarketingu nebo Katka Vacková, ředitelka neziskovky Loono.
  • Atlas Corps Fellowship: dlouhodobá stáž (1 - 1,5 roku) pro mladé sociální inovátory z neziskovek do 35 let ve vybrané americké organizaci.
  • The Marshall Memorial Fellowship: stipendium zaměřené na zkušené lídry z byznysu, veřejného i neziskového sektoru určené pro další vzdělávání a networking spojený s měsíčním pobytem v USA
  • World Fellows Program: 4měsíční stáž na Yale univerzitě pro lídry z různých oborů, kteří se zasazují o společenské změny
  • IVLP (International Visitor Leadership Program): krátkodobé výměnné pobyty pro pracovníky neziskovek

Společné hodnoty jako základ pro stabilitu i společenskou změnu

Jedním z našich úkolů během studia na online leadership institutu bylo vytvořit si svůj „code of conduct“ alias zásady etického chování. Slova jako hodnotový žebříček a etický leadership pro mě nebyla neznámá, ale teprve během mého amerického dobrodružství jsem konečně poznala jejich skutečný obsah.

Diskuze o společných a našich vlastních hodnotách bylo něco, co mi během mých školních let chybělo. Bohužel se to nezměnilo ani během studia na Pedagogické fakultě.

O to větším zážitkem pro mě bylo sledovat, jak Američané nahradili absenci společné historie (tak, jak ji jako pojítko vlastenectví vnímáme v Evropě) společnými hodnotami. Řada mých amerických přátel má více než kritický pohled na současné politické dění a společenskou situaci v jejich zemi. Na mou otázku, zda se považují za vlastence, však jednomyslně odpovídali: „I love my country“.

I když jsou nešťastní z řady problémů, kterými trpí jejich země i komunita, věří hodnotám, které je spojují jako národ. A ačkoliv jsem realista, víra v ideály mi jednoduše dává smysl.

Konec jako příležitost pro nový začátek

Závěr svého ohlédnutí za uplynulými měsíci píšu přesně první den nového roku. Americká zkušenost mi nenabídla jasný plán a instrukce, jak se získanými poznatky a kontakty naložit. Naopak mi pomohla uvědomit si, že chaos v myšlenkách způsobený mnoha zdroji nové inspirace je v pořádku. Je to kreativní hra. Je to příležitost k vlastní iniciativě. A dokud budeme hraví, budeme přicházet s novými nápady.

Osobně mi účast v Community Solutions Programu pomohla si uvědomit, jak můžu svoje zkušenosti s grantovou problematikou, tvorbou a řízením společensky prospěšných projektů a kontakty získané v USA využít pro podporu dalších organizací v Čechách. Konec programu je pro mě tak trochu i novým začátkem.

Neváhejte se na mne proto obrátit, pokud chcete vaši organizaci dále rozvíjet a rozšiřovat dopad jejích aktivit: zdenka.havrlikova(at)gmail.com. O možnostech získat profesionální zkušenosti v USA se dozvíte více i na stránkách Velvyslanectví USA v Praze.


Článek jsem vytvořila pro online magazín Svět Neziskovek

Na zkušené v New Orleans

Přesně před rokem jsem seděla doma a brouzdala po internetu s nutkavým pocitem změny, a to jak ve svém profesním, tak i osobním životě. A protože se věci nedějí náhodou, sedím dnes opět doma, ale už ne ve svém pražském panelákovém bytě, ale v historickém koloniálním domě v americkém New Orleans, které se na čtyři měsíce stalo mým přechodným domovem. Za mnou je měsíc a půl dobrovolničení v americké neziskové organizaci a na dvě desítky příběhů lidí z místní komunity, kterým pomáháme plnit jejich podnikatelské sny. A ač je ještě brzy hodnotit přínos téhle zkušenosti, jedno vím jistě – každý den tady stojí zato.

Jak to všechno začalo aneb český příběh amerického snu

Jednoho podzimního večera brouzdám po profesní sociální síti LinkedIn a zajímavý odkaz mě dovádí až na stránky americké neziskovky IREX. Ta kromě nejrůznějších globálních rozvojových a vzdělávacích projektů realizuje za finanční podpory Ministerstva zahraničí Spojených států amerických i Community Solutions Program. Ten je určený pro lídry ve věku 25-38 let, kteří se věnují komunitnímu rozvoji a realizaci projektů ve čtyřech oblastech (gender a ženy, životní prostředí, tolerance a řešení konfliktů, transparentnost a odpovědnost). Přestože se s označením „lídr“ na první pohled neztotožňuju a v českém prostředí je tohle slovo používané málokdy, myšlenka programu se mi líbí natolik, že jdu bez většího rozmýšlení do toho. Vyplňuju přihlášku s popisem projektů, kterým jsem se posledních deset let věnovala. A bez jakýchkoliv větších očekávání na úspěch klikám na tlačítko „odeslat“. Možná i proto mě těsně před Vánoci překvapuje email s oznámením, že se můj příběh a nápady na rozvoj tématu rovných příležitostí a podpory podnikavosti žen probojovaly až mezi 400 semifinalistů z celkových 5300 přihlášených uchazečů.

Ok, je to fajn úspěch, ale dostat se až mezi 2 % vyvolených je trochu nereálný cíl

Přesto ze zvědavosti zkouším splnit poslední online úkol, kterým je zodpovědět na kameru sérii otázek o našich záměrech a očekáváních. Vše pouštím z hlavy na další dva měsíce, až mi jednoho únorového dne ve schránce přistává další email, který mi radostně oznamuje přijetí mezi necelou stovku účastníků. A je to tady, ono se to fakt děje. Počáteční euforii a nadšení však záhy střídají praktické otázky: Můžu si dovolit opustit práci na čtyři měsíce? Jak zvládnu na dálku řídit všechny své aktivity a projekty? V mém případě mám štěstí na skvělé kolegy, chápající šéfy i vnímavé klienty, kteří ví, že i na druhém konci světa funguje internet a oboustranná spolupráce může pokračovat i při sedmihodinovém časovém posunu.

Strhující Babylon aneb jak potkat celý svět na několika metrech čtverečních

Po několikaměsíčních přípravách, kdy nás organizátoři propojují s potenciálními hostitelskými organizacemi, nastává den D a já se na konci července vydávám na cestu za „velkou louži“. První tři dny mého amerického dobrodružství se nedají popsat jinak než mazec – setkání s organizátory ve Washingtonu společně s 92 účastníky z 67 zemí, kteří se chystají rozprchnout do 84 organizací od neziskovek, přes univerzity, veřejnou správu až po soukromou sféru v celkem 20 amerických státech. Příval nadšení, energie, rozmanitosti i nervózního očekávání ve směsici africké, arabské, asijské, latino i evropské kultury je nepřenositelným zážitkem. Má duše introverta s „kabátkem“ extroverta je za takovou zkušenost vděčná, ale zároveň už natěšená na hlubší rozvíjení nových vztahů v mé nové domovské komunitě.

Legendární příjezd do New Orleans aneb odteď už to může být jenom lepší

O několik dní později už proto s nervózním úsměvem čekám společně s mými třemi programovými spolu-účastníky (fellows) z Haiti, Dominikánské republiky a Libanonu na letišti v jihoamerickém New Orleans. Po týdnech dopisování s mou mentorkou Shaunou se konečně vítáme vřelým objetím. Nasávám horký a vlhký vzduch a naplno si uvědomuju, že mě obklopuje subtropické klima. Do auta nabíráme kolegu z Haiti, který ještě nemá zajištěné ubytování, a míříme s ním do hotelu. Na schodech koloniálního hotelu nás vítá elegantní správce afroamerického původu, který nám naše radostné úsměvy zchlazuje oznámením, že v noci zastřelili syna majitele hotelu. V lobby se proto konají výslechy a smuteční obřad. S doslova otevřenou pusou zůstávám stát a v hlavě se mi míhají čísla z nastudovaných statistik o kriminalitě a prvenství New Orleans v počtu vražd na obyvatele. Opouštíme kolegu a jako v transu usedám na sedadlo spolujezdce. Po pár vteřinách jízdy mě z myšlenek vytrhuje kvílivý zvuk a ostré světlo červeno-modrého majáčku. A sakra, kde mám pás?!? V hlavě se mi ve vteřině odvíjí všechny možné scénáře inspirované americkými filmy, kdy už se vidím s želízky na rukou a s čelem opřeným o kapotu. Drama se nekoná, ovšem odnáším si svůj historicky první bloček s pokutou na 70 dolarů za jízdu bez pásu a myšlenku, že odteď už to může být jenom lepší. A taky, že ano.

New Orleans – město lesku a bídy, které se zamilujete

Mám kde spát, jupí! Zaplavuje mě nefalšovaná radost po lehkých pochybách, zda ubytování domluvené po telefonu a bez nájemní smlouvy vyjde. A mám kolo! Které sice moc nebrzdí a má minimum vybavení (které však záhy dokupuji po zjištění výše pokuty za chybějící světla, zvonek a reflexní prvky, která v New Orleans šplhá až do výše 150 dolarů), ale jezdí! New Orleans ze sedla kola si ihned zamilovávám a s nadšením nasávám poklidnou i pulzující atmosféru. Patnáctiminutová jízda je až skoro neuvěřitelnou sociální sondou, která řekne mnohem víc než stohy neveselých statistik o vysoké míře chudoby, kriminality, negramotnosti, ale i již méně zveřejňované diskriminace. Potomci afrických otroků, kreolové (místní obyvatelé s francouzskými a španělskými předky), cajunové (potomci francouzských osadníků v kanadské oblasti Akádie, kteří se po vyhnání Brity usídlili na počátku 18. století mimo jiné i v New Orleans) a nově příchozí obyvatelé z karibské oblasti vytvořili nezaměnitelný lokální kulturní mix. Ten se vyznačuje strhující živou (nejen jazzovou) hudbou, kulinářskými specialitami (jako je rýžový mix jambalaya, pikantní polévka gambo nebo opulentní hot dog po-boy) i nespočtem bujarých festivalů a uměleckých vystoupení.

Kontrasty sociálních rozdílů ze sedla kola

Na straně druhé však i prostá jízda na kole po několikamílové ulici táhnoucí se periferní čtvrtí ukazuje, že New Orleans není jen ideální turistickou destinací a městem nikdy nekončící zábavy. Každé ráno míjím nádherné koloniální vily pyšnící se přepychem, které však záhy střídají polorozbité domy, na jejichž verandách sedí místní s pivem v ruce a pokřikují na pobíhající děti. Případně si hlasitě vyměňují názory se svými sousedy, kteří jsou stejně jako oni bez práce, která by je dokázala uživit. Ve městě, kde je 60 % obyvatel afroamerického původu a již před katastrofickými záplavami způsobenými hurikánem Katrina v roce 2005 žilo přes 40 % obyvatel s příjmy pod hranicí chudoby, není divu, že traumata uplynulých let se promítají do současné sociální situace. Pryč už ale od statistik k samotným lidským příběhům, které dávají naději na změnu. A díky práci v místní neziskovce mám jedinečnou šanci být u toho.

Zažít změnu na vlastní kůži aneb příběhy plnících se snů

Mým prvním dnem „dobrovolničení“ v Good Work Network, neziskovce, která pomáhá lidem z místní komunity postavit se na vlastní nohy a stát se ekonomicky soběstačnými, odstartoval příběh Alenky (či spíše Zdenky) v říši divů. Mám neuvěřitelné štěstí na skvělou mentorku Shaunu, která je jen o pár let starší, a stejně jako ostatní kolegové je „srdcařka“. To je pro mě v poslední době kritériem číslo jedna při rozhodování o nové spolupráci. Našimi klienty jsou převážně místní obyvatelé afroamerického původu, ale i přistěhovalci z karibské oblasti s převahou žen. Všechny však spojuje stejná touha – splnit si svůj sen o vlastním podnikání, které by uživilo jak je, tak i jejich rodinu. Náš pracovní den plní individuální schůzky s klienty a pondělní večery trávíme s fajn partou nadšenců během skupinového kurzu pro začínající podnikatele. Na polední pauzu si občas odskočím do našeho start-up inkubátoru Roux Carré, který umožňuje talentovaným šéfkuchařkám a šéfkuchařům získat znalosti i praktické dovednosti pro rozjezd jejich byznysu. Každý den je jiný a já mám pocit, že po dlouhé době jsem součástí neobyčejně silných příběhů odvážných lidí, kteří to nevzdávají na první dobrou. A tak hned po ránu vymýšlíme s Travisem, jak získat nové zakázky pro jeho stavební firmu. V poledne analyzujeme finanční data cateringového businessu Capucine. Po obědě ladíme brandingovou strategii pro fotografa Othella. A před koncem pracovního dne zkoušíme elevator pitch charismatické Patrice, která svým příběhem inspiruje ženy odrazit se ode dna a plnit si své sny.

Malé ohlédnutí na závěr aneb příběh pokračuje

Přede mnou jsou ještě další dva měsíce naplněné prací i online studiem na leadership akademii, která je součástí programu. Moje intuice mi říká, že pro mě moje americké dobrodružství chystá ještě řadu dalších životních lekcí. A já se na ně těším. A když chytnu slinu a nejspíše i zase rýmu (která mě právě teď skolila a domácí léčení tak bylo ideální příležitostí zastavit se a vzít tužku do ruky), slibuju, že tenhle příběh bude mít pokračování. A napadá mě hned několik témat, která mě nutí k hlubšímu zamyšlení: pohled Američanů na Evropu, nevšední přístup k recyklaci či rasismus a obrácená diskriminace. Ale o tom zase až někdy příště.

Chcete-li se o mém příběhu a Community Solutions Programu dozvědět více, neváhejte se na mne obrátit (zdenka.havrlikova(at)gmail.com). Uzávěrka přihlášek na příští rok je už 31. října 2018. Užitečné informace a milou podporu Vám poskytne i Velvyslanectví USA v ČR.

A pokud váháte pouštět se do větších změn ve svém životě (stejně jako jsem v minulosti mnohdy váhala já), připojuji na závěr jedno poselství, kterým mě na cestu vybavila moje kamarádka Jíťa: „Nemůžeš dělat velké věci, když nemáš velké sny.“ Nebojte se proto snít, protože překážky, se kterými se potýká každý z nás, jsou pouze tak vysoké, jak je necháme my sami narůst.


Článek jsem vytvořila pro online magazín Svět Neziskovek.

Nastartujte změny s kreativitou

Kdy se vám naposledy stalo, že vás nějaká kniha nadchla natolik, že jste ji nejen doporučili dále, ale inspirovala vás něco změnit? Během poslední doby jsem v rukou držela několik knih, které by vám rozhodně neměly uniknout. Především pak pokud máte pocit, že je čas nastartovat změny – ať už v osobním či kariérním životě. A jaká jiná doba je ideálnější na pohodlné usazení v křesle s očekáváním příchodu jara a nových začátků? Nezapomeňte si však s sebou vzít i dostatek papíru, pastelky a barevné post-ity. Tyhle knížky vás rozhodně nenechají být jen pasivním čtenářem. Naopak, změny se začnou dít přímo před vašima očima.

Jak vylepšit svůj život a nastartovat kariéru?

Odpověď na tuto otázku slibuje kniha „Osobní business model“, za jejímž vznikem stojí Tim Clark, Alexander Osterwalder a Yves Pigneur. K čemu takový osobní business model (OBM) vůbec je? Především vám ukáže, kde se dnes nacházíme v osobním a profesním životě a umožní vám uvědomit si, co chcete jinak. A na závěr vám dá vodítka, jak dát změny do pohybu. Základem OBM je plátno, které si můžete představit jako arch papíru s 9 základními stavebními prvky. K těm patří mimo jiné vaše zdroje (kdo jsem a co umím), klíčové činnosti (co dělám), poskytovaná hodnota (jak pomáhám) či váš zákazník (komu pomáhám). Kniha obsahuje řadu vizuálních cvičení, netradičních úkolů a překvapivých otázek, které vás nakopnou hledat odpovědi. Já sama jsem si během čtení/tvoření s knihou pojmenovala několik oblastí, ve kterých bych chtěla něco změnit. A poslední dobou mám pocit, že to opravdu funguje.

Kdy se pustit do čtení? Ideálně tehdy, když:
  • máte potřebu změny, ale ještě nevíte, jak ji uchopit;
  • chcete zjistit, v čem jste dobří a prozkoumat nové příležitosti;
  • chcete lépe sladit svůj osobní a pracovní život;
  • chcete změnit práci nebo začít podnikat na volné noze.

Jak si s tužkou v ruce splnit své sny?

Kniha s názvem „Draw your big idea“ (Nakresli svůj velký nápad) láká už svou vizuální obálkou. Dlouhé texty a poučky byste v ní hledali marně. Američanky Nora Herting a Heather Willems sází na obrázky, které však nejsou samoúčelné. Provedou vás inspirativní cestou od uvědomění si svých silných stránek, schopností a dovedností, přes nalezení vaší osobní vize až po načrtnutí realistické cesty, po které chcete dále jít. Možná budete až překvapení, kde nakonec skončíte. Ani já bych nečekala, že si s fixou v ruce budu malovat modrou chobotnici, která v každém chapadle drží jednu z rolí, které v svém životě zastávám. Stejně tak by mě nenapadlo poslat si sama sobě pohlednici od svého budoucího „já“. Prostě krátce a jednoduše – s touto knihou se nudit nebudete. A i když je zatím k dostání jen v angličtině, díky obrázkovému základu ji zvládnete použít i s minimem cizojazyčných znalostí.

Kdy se pustit do čtení? Ideálně tehdy, když:
  • chcete rozvíjet svou kreativitu a přijít na nové nápady;
  • potřebujete si utřídit myšlenky a dát jim pevné obrysy;
  • chcete zjistit, co je to osobní značka a vytvořit si ji;
  • potřebujete popostrčit do akce, abyste si začali plnit své sny.

Jak řešit problémy a prezentovat myšlenky pomocí obrázků?

Kniha s názvem „Draw your big idea“ (Nakresli svůj velký nápad) láká už svou vizuální obálkou. Dlouhé texty a poučky byste v ní hledali marně. Američanky Nora Herting a Heather Willems sází na obrázky, které však nejsou samoúčelné. Provedou vás inspirativní cestou od uvědomění si svých silných stránek, schopností a dovedností, přes nalezení vaší osobní vize až po načrtnutí realistické cesty, po které chcete dále jít. Možná budete až překvapení, kde nakonec skončíte. Ani já bych nečekala, že si s fixou v ruce budu malovat modrou chobotnici, která v každém chapadle drží jednu z rolí, které v svém životě zastávám. Stejně tak by mě nenapadlo poslat si sama sobě pohlednici od svého budoucího „já“. Prostě krátce a jednoduše – s touto knihou se nudit nebudete. A i když je zatím k dostání jen v angličtině, díky obrázkovému základu ji zvládnete použít i s minimem cizojazyčných znalostí.

Kdy se pustit do čtení? Ideálně tehdy, když:
  • chcete rozvíjet svou kreativitu a přijít na nové nápady;
  • potřebujete si utřídit myšlenky a dát jim pevné obrysy;
  • chcete zjistit, co je to osobní značka a vytvořit si ji;
  • potřebujete popostrčit do akce, abyste si začali plnit své sny.

Jak sdílet svou kreativitu a nechat se objevit?

Posledním tipem, který vás povzbudí sdílet své nápady a myšlenky, je čtivá kniha s názvem „Ukaž, co děláš“, jejímž autorem je Austin Kleon, neméně známý díky své prvotině „Kraď jako umělec“. Díky této knize jsem se dozvěděla, proč je dobré nenechávat si své objevy a malé pokroky jen pro sebe. Vždy se kolem vás najde někdo, kdo řeší či prožívá podobné věci a sdílením rozvíjíte své vztahy a kontakty. Kromě praktických tipů na každý den se mimo jiné dozvíte, proč je dobré číst nekrology a jak se nestát lidským spamem.

Kdy se pustit do čtení? Ideálně tehdy, když:
  • máte pocit, že děláte dobré věci, ale ostatní o nich neví;
  • chcete se naučit vyprávět dobré příběhy, které zaujmou;
  • chcete obléct svou introvertní duši do extrovertního kabátku;
  • nechcete čtením trávit celý podzim, ale stačí vám pár trefných rad.

Ať už objevíte svou inspiraci v těchto, či jiných knihách, nebo úplně jiným způsobem – užívejte si své momenty nalézání odpovědí. Nebojte se vyzkoušet nové věci, ale zůstaňte přitom sví. Slovy jednoho moudrého muže:

„Otevřete se změnám, ale neztrácejte své vlastní hodnoty„

Na závěr mi nezbývá než popřát vám příjemné čtení. A pokud se budete chtít podělit o své vlastní čtenářské objevy, napište, moc ráda je s vámi budu sdílet.


Článek jsem vytvořila pro KoucinkPortal.cz

Šance na restart

Společně s týmem nadšených průvodců, lektorů a koučů realizujeme od začátku roku 2018 projekt "Šance na restart", který podporuje zdravotně znevýhodněné lidi, kterým je nad 50 let a aktuálně jsou nezaměstnaní či v důsledku svého postižení již rezignovali na návrat do práce.

Přestože je věkové i zdravotní znevýhodnění limitujícím faktorem při hledání práce, společně s účastníky věříme, že nadšení pro věc, znovu získané sebevědomí a osvojení nových pracovních dovedností, dokáže nasměrovat k práci snů.

Na celkem 60 účastníků čeká ve třech etapách komplexní motivační, vzdělávací a pracovní program, který je unikátní jak svou intenzitou, tak i synergií všech nabízených služeb.

Pokud i vy máte ve svém okolí někoho, komu je nad 50 let, je nezaměstnaný/á a zdravotně znevýhodněný/á, budeme velmi rádi za sdílení. Program probíhá v Hradci Králové a v Pardubicích pod záštitou neziskové organizace Šance na vzdělání.

Novinky z projektu můžete sledovat také na Facebooku.

Cesta do Bezpečného Přístavu

Už jste se někdy ocitli v rozbouřených vodách a nemohli jste najít správný směr, který by vás dovedl do bezpečného přístavu?

Do složitých životních situací se může dostat každý z nás. A někdy dokonce tak rychle, že už si sami nedokážeme poradit. Pomyslný maják, který vám bude průvodcem na cestě k vnitřní stabilitě a rozvíjení spokojených vztahů v rodině, nabízí tříletý projekt BEZPEČNÝ PŘÍSTAV. Tým profesionálů neziskové organizace ŠAFRÁN dětem dlouhodobě podporuje a rozvíjí stabilitu rodin a nyní nabízí také možnost zúčastnit se bezplatného desetiměsíčního programu, který zahrnuje terapeuticko-poradenská sezení a vzdělávací workshopy.

Pokud chcete vyplout na cestu sebeobjevování, budování a rozvíjení rodinných vztahů a získání sebejistoty při řešení náročných životních situací - pak si s sebou vezměte odhodlání pustit se do toho a zapojte se do druhé etapy projektu.

Osobní restart s Flexi Kariérou

Už celý půlrok čerpám energii a radost z projektu FLEXI KARIÉRA, v rámci kterého nyní rozbíháme druhou etapu. Na začátku projektu bylo přání zhmotnit myšlenku pomoci ženám, které na delší dobu přerušily svou kariérní dráhu a věnovaly se péči o malé děti, znovu najít svou osobní a profesní vizi. Chtěla jsem také navázat na úspěšné projekty z minulých let, které v Channel Crossings realizujeme už od roku 2006. A podařilo se. První skupinka jedenácti žen úspěšně absolvovala půlroční motivačně-vzdělávací program, znovu našly své sebevědomí a osvěžily si či získaly nové dovednosti z oblasti projektového řízení a ovládání různých IT vychytávek.

Vážím si také profesionálního a zároveň lidského týmu lektorů, mentorů a koučů, který se nám podařilo sestavit. Společně nám to skvěle funguje, o čemž svědčí i zpětná vazba od účastnic první etapy. Nejčastěji zmiňovanými slovy bylo:

"sebepoznání, uvědomění, inspirace, setkání s úžasnými lidmi, nová přátelství, emoce, praktické dovednosti pro trh práce, nová cesta či neocenitelná zkušenost."

Druhá etapa projektu právě začíná, ale stále je otevřena příležitost zapojit se do závěrečné etapy projektu. Pokud znáte někoho, komu by projekt pomohl a přinesl nový impuls do osobního a kariérního života, neváhejte mne kontaktovat na flexikariera[at]chc.cz. Novinky můžete sledovat na naší Facebookové stránce.

Jak najít svou osobní vizi

Sedíte v příjemné kavárně se starým známým. Po letech si povídáte o všem možném. O dětech, společných přátelích z dětství a samozřejmě také o práci a o životě. A najednou, zcela nečekaně, k vám přiletí tyto otázky:

„Jaký smysl vidíš v tom, co děláš?“ „Kam vlastně v životě směřuješ?“ „Čeho chceš dosáhnout a proč?“

Jaká by byla vaše odpověď? Bez zaváhání byste popsali svou představu, nebo by vás naopak zaplavil zvláštní pocit, že vlastně nevíte? Zkuste se sami sebe zeptat a dát si upřímnou odpověď: „Dělám právě v tomto okamžiku skutečně to, co chci a co mě uspokojuje?“

Jestliže bez výhrad souhlasíte, dále už nečtěte, máte splněno. Pokud si však nejste tak zcela jistí a máte pochyby, připojte se ke mně a naučte se prozkoumávat příležitosti, které máte kolem sebe, ale možná je ještě nevidíte.

Proč je důležité znát sama sebe?

Není náhoda, že jsem tento článek začala právě otázkami, které se ptají na vaši osobní vizi. Co si ale pod tímto pojmem představit? Vize je Polárkou, kompasem, který vám ukazuje vaši cestu. Nepleťte si ji ale se severním pólem. Ten představuje vaše cíle, které po jejich splnění nahradíte novými. Vize představuje opěrný bod, který dává smysl každodennosti. Pokud ji chcete objevit, musíte nejdřív prozkoumat zdroje, které ji živí. A tím jsou vaše zájmy, dovednosti, schopnosti a hodnoty.

Možná jste se dostali do dospělosti, aniž by se vás někdo zeptal, v čem jste skutečně dobří, co vás baví a co byste chtěli dělat. Proč je tak důležité znát na tyto otázky odpovědi? Pokud se nám nepodaří poznat sama sebe, může náš život uplynout, aniž bychom našli pracovní uspokojení i osobní naplnění.

Sebepoznávání je kontinuální proces, který je často nečekaným dobrodružstvím. Napomoci mu mohou dobře mířené otázky, které rozšíří naše hranice, zbaví nás omezení a bariér (které si nezřídka stavíme i my sami) a ukáží nám nové příležitosti. Pojďme si takový malý sebepoznávací experiment rovnou vyzkoušet.

Kdo jsem a na čem můžu stavět?

Experiment první: Mapa mé cesty

Vezměte si čistý list papíru a načrtněte dlouhou čáru, která představuje časovou osu vašeho života. Poté na ni zaznamenejte všechny důležité milníky ve vašem životě. Začít můžete událostmi z dětství či dospívání, pokračujte studijními, pracovními i osobními mezníky, které jsou pro vás důležité a které stojí za připomenutí. Nezapomeňte zaznamenat jak úspěchy, tak i neúspěchy a klíčové změny, které máte spojeny se silnými pocity.

Nyní si vyberte tři klíčové milníky, které považujete za své největší úspěchy a zodpovězte si následující otázky:

  • V jaké situaci jsem se tehdy nacházel/a?
  • Díky jakým mým schopnostem a dovednostem se mi podařilo tohoto úspěchu dosáhnout?
  • Jaké hodnoty jsou s danými úspěchy spojené?
  • Co jsem si díky tomu uvědomil/a a co jsme se naučil/a?
  • Proč je pro mě právě tento milník tak důležitý?

Máte své odpovědi? Pokud ne, nechte si čas na přemýšlení a znovu se k úkolu vraťte, až budete připravení. Pokud ano, právě jste objevili své první opěrné body, které posílíme následujícím experimentem. Tady už budete potřebovat pomoc ostatních.

Experiment druhý: Představa versus skutečnost

Vyberte si tři osoby z vašeho okolí, které jsou pro vás důležité a znají vás z různých prostředí a situací. Může to být třeba nejlepší kamarád/ka, kolega z práce či nadřízený, někdo z rodiny (bratr, sestra, rodič…), bývalý spolužák atd. Požádejte pak každého z nich, aby vám odpověděl na následující otázky, které se budou týkat přímo vás. Formulovat je můžete třeba takto:

  • Jakých 5 klíčových slov mě podle tebe nejlépe charakterizuje?
  • V čem si myslíš, že jsem opravdu dobrý/á, co mi jde?
  • V jakých oblastech a jakým způsobem bych se mohl/a dále zlepšovat?

Žádat někoho o zpětnou vazbu na sebe sama? Možná vám bude takový úkol připadat podivný. Přesto to zkuste. Možná budete překvapení, co nového se o sobě dozvíte. Náš vlastní sebeobraz podporovaný vnitřním kritikem se ne vždy musí shodovat s tím, jak nás vidí ostatní lidé. Možná díky tomuto cvičení začnete vidět sama sebe odlišným pohledem.

Pokud již máte díky předchozím cvičením či vlastní práci na svém seberozvoji jasnější představu o svých dovednostech, schopnostech, zájmech a hodnotách, pojďte si rovnou vyzkoušet třetí experiment, který vám pomůže přiblížit se vaší vizi.

Kam jdu?

Základním předpokladem pro nalezení své osobní vize je dobře poznat sama sebe. Vše, co jste si doposud objevili (své zdroje, kvality, úspěchy, důležité životní milníky) si nyní zabalte do pomyslného kufru a vydáme se na cestu. A kam že to jedeme? Nechte se překvapit. Společně teď totiž podnikneme cestu časem.

Experiment třetí: Stroj času

Představte si, že jste společně se svým kufrem vstoupili do stroje času, který váš život posunul o tři roky dopředu. A protože to nebyl ledajaký stroj času, umožnil vám vytvořit si vaši budoucnost přesně podle vašich představ. Rozhlédněte se proto kolem sebe a prozkoumejte, co všechno je ve vaší ideální budoucnosti jinak:

  • Co se kolem vás změnilo? V jakém se nacházíte místě? Jací lidé jsou kolem vás? Jaké barvy kolem sebe vidíte? Jaké hlasy a zvuky jsou slyšet? Jaké pocity vnímáte?
  • Podívejte se na sebe do pomyslného zrcadla a všimněte si, co se změnilo? Jaký odraz v zrcadle vidíte? Jaké na sobě máte oblečení? Jak vypadá vaše tvář? Pokud k vám promlouvá, co říká?

Zaznamenejte si všechny představy, myšlenky a pocity, které vnímáte. Brzy se bohužel budeme muset vrátit strojem času zpět. Můžete si ale vzít z budoucnosti tři věci (nehmotné či hmotné), kterými chcete svůj současný život obohatit. Co si s sebou vezmete?

Nalézání osobní vize

Najít svou osobní vizi vyžaduje věnovat si čas sejít se sám/sama se sebou. Upřímně si odpovědět na otázky: kdo jsem, kam chci jít a komu chci pomáhat. Hledání osobní vize může být během na dlouho trať. Ale pokud uděláte alespoň jeden krok vpřed a nebudete stát na místě, vězte, že už jste na cestě. Vaše dovednosti, zájmy, schopnosti a hodnoty budou vaším kompasem, díky které se na neztratíte.

Snad vám mé experimenty alespoň trochu pomohly získat nadhled, uvědomit si nové možnosti, které chcete prozkoumat a směr, kterým chcete vykročit. Pokud ano, nezbývá mi nic jiného než popřát vám šťastnou cestu.


Článek jsem vytvořila pro KoucinkPortal.cz