Osobní restart s Flexi Kariérou

Posted on 08/201709/2017 by Zdenka Havrlikova

Už celý půlrok čerpám energii a radost z projektu FLEXI KARIÉRA, v rámci kterého nyní rozbíháme druhou etapu. Na začátku projektu bylo přání zhmotnit myšlenku pomoci ženám, které na delší dobu přerušily svou kariérní dráhu a věnovaly se péči o malé děti, znovu najít svou osobní a profesní vizi. Chtěla jsem také navázat na úspěšné projekty z minulých let, které v Channel Crossings realizujeme už od roku 2006. A podařilo se. První skupinka jedenácti žen úspěšně absolvovala půlroční motivačně-vzdělávací program, znovu našly své sebevědomí a osvěžily si či získaly nové dovednosti z oblasti projektového řízení a ovládání různých IT vychytávek.

Vážím si také profesionálního a zároveň lidského týmu lektorů, mentorů a koučů, který se nám podařilo sestavit. Společně nám to skvěle funguje, o čemž svědčí i zpětná vazba od účastnic první etapy. Nejčastěji zmiňovanými slovy bylo:

"sebepoznání, uvědomění, inspirace, setkání s úžasnými lidmi, nová přátelství, emoce, praktické dovednosti pro trh práce, nová cesta či neocenitelná zkušenost."

Druhá etapa projektu právě začíná, ale stále je otevřena příležitost zapojit se do závěrečné etapy projektu. Pokud znáte někoho, komu by projekt pomohl a přinesl nový impuls do osobního a kariérního života, neváhejte mne kontaktovat na flexikariera[at]chc.cz. Novinky můžete sledovat na naší Facebookové stránce.

Jak zkrotit kolotoč myšlenek? Zkuste je zmapovat!

Posted on 02/201702/2017 by Zdenka Havrlikova

Zvoní budík. Rychlý ranní rituál přípravy na nový den a poklusem do práce. Co všechno dnes musím zařídit? Pošta, do čistírny, polední schůzka, doladit prezentaci, odpovědět na všechny emaily, s dětmi na kroužky, dárek k narozeninám, obvolat klienty, vyřešit reklamaci, v knihovně už nabíhá zpozdné … tlak stoupá, ruce se začínají potit … a to jsem na polovinu věcí určitě zapomněla … Tak POČKAT!

Připadá Vám tento příběh povědomý? Také byste občas potřebovali zastavit kolotoč myšlenek a udělat si v nich pořádek? Sepsat, roztřídit, propojit či přiřadit k nim priority? Nebo přijít na zcela nové nápady? Pokud jste alespoň na jednu otázku odpověděli kladně, pojďte si vyzkoušet myšlenkové mapování, které vám pravděpodobně bude povědomé, ale možná vás lecčím překvapí.

Proč se pustit do myšlenkového mapování?

Myšlenkové mapování je nástroj, který vám umožní vizuálně zachytit vaše myšlenky, nápady, plány či úkoly. Vytvářením myšlenkových map stimulujete obě mozkové hemisféry (pracujete s jazykem, daty, čísly, ale i obrazy, emocemi, vůněmi či intuicí). Zachycení myšlenek do fyzické podoby (slova, obrázky, symboly) vám rovněž umožní vytvořit mezi nimi vazby, uvědomit si nové asociace a podívat se na známé věci nezaujatým pohledem.

Od teorie k praxi aneb jak zachytit tok myšlenek

Vezměte si nyní tužku/pastelky/fixy a prázdný papír a do středu napište „Můj týden“. Postupně začněte kreslit jednotlivé větve, které mohou představovat dny či oblasti vašeho života. Další úroveň větvení může představovat dílčí úkoly, plány, důležité osoby, nápady a jakékoliv další postřehy, které nesmí ve vašem týdenním harmonogramu chybět. Větve můžete barevně odlišit, místo slov použít obrázky, čísla či symboly, přiřadit jim priority, vzájemně je propojit. Nebojte se škrtat, ani přepisovat. Až budete hotoví, podívejte se na svou mapu a upřímně si odpovězte na následující otázky:

Co vidíte před sebou? Poloprázdný papír nebo přílivovou vlnu úkolů, ve které se už teď začínáte topit?
Jaký pocit ve vás vyvolává pohled na váš týdenní plán?
Jaké věci vám dělají radost a které jsou povinností či nutností?
Které oblasti vaší mapy jsou pro vás prioritou? Co považujete za méně důležité či dokonce zbytečné a neváhali byste se škrtáním?
Co ve vaší mapě postrádáte?
Je ve vaší mapě něco, co byste chtěli změnit? Jakým způsobem byste to mohli udělat?

Nechte si čas na přemýšlení a tvoření. K mapě se můžete vrátit druhý den a znovu si položit tytéž otázky. A třeba vás napadne i řada dalších. Teď už se ale pojďme podívat na to, v jakých dalších situacích či kontextech můžeme myšlenkové mapování využít.

Kdy ještě se vám mohou myšlenkové mapy hodit?

Pokud bych měla myšlenkové mapy charakterizovat jedním slovem, bez váhání bych zvolila slovo „univerzálnost“. Jsou nástrojem, který můžeme jakkoliv, kdykoliv a v kterékoliv situaci uchopit a přizpůsobit svým potřebám. Pro představu uvádím několik příkladů jejich použití:

Plánování a organizování

Do myšlenkové mapy můžete kromě svého denního či týdenního harmonogramu zaznamenat třeba i vaše plány na celý rok a zpětně je pak bilancovat. S pomocí myšlenkové mapy naplánujete ale i rodinnou oslavu, letní dovolenou či pracovní projekt.

Záznamy, poznámky či zápisky

Zkuste si namísto nikdy nekončících seznamů úkolů vytvořit myšlenkovou mapu. Mně osobně se pak prokrastinace vyhýbá obloukem. A co třeba překvapit kolegy netradičním zápisem ze schůze, který si konečně někdo přečte až do konce? Myšlenkové mapy se mi skvěle osvědčily i při tvorbě výpisků z knížek.

Hledání nových nápadů

Máte někdy pocit, že už dlouho přešlapujete na místě a potřebovali byste novou inspiraci? Pak nechte plynout tok myšlenek a zachyťte ho přímo před vámi. Možná vás překvapí, co nového přitom objevíte.

Příprava prezentace

Před veřejným vystoupením jsou pro mě dnes myšlenkové mapy neodmyslitelnou součástí přípravy. Často je také používám i při samotných prezentacích, protože řeknou mnohem více než stránka plná textu a odrážek.

Papír a tužka versus online mapování

Myšlenkové mapy můžete vytvářet nejen vlastní rukou, ale i prostřednictvím online aplikací a programů, kterých dnes na internetu najdete neuvěřitelné množství. Řada z nich má velmi jednoduché a intuitivní ovládání a základní funkce vám nabídne bezplatně. Během několika málo minut si tak vytvoříte myšlenkovou mapu, kterou můžete sdílet s ostatními a jakkoliv dodatečně upravovat a doplňovat bez škrtání a přepisování. Tipy na konkrétní aplikace najdete v jednom z mých předchozích článků.

Osobní inventura aneb pod lampou je největší tma

Posted on 11/201601/2017 by Zdenka Havrlikova

Toho rána jsem se probudila v můj obvyklý čas a zatím jsem ještě netušila, že zrovna tento všední den vystoupí z řady jemu podobných. Rozlepuji oči a můj nepřítomný pohled směřuje přímo přede mě, kde stojí vyrovnané řady knih ve spleti různých barev i formátů ve stříbrně nalakované knihovně. Ani zpětně si už dnes nevzpomenu, proč jsem se tenkrát zvedla z postele bez obvyklého převalování, přistoupila ke knihovně a zaostřila svůj pohled na jednu z vyrovnaných knižních řad. Teprve v ten moment jsem si uvědomila, že pohled na část knih zakrývá obrázek Apollonova chrámu. Ačkoliv jsem jej tam musela položit už před dobrými třemi lety a od té doby své místo určitě nezměnil, s postupem času jako by se stal průsvitným, až pro mě nakonec úplně zmizel.

Moment překvapení

V ten moment mě překvapily dvě věci:
1. Smršť asociací, které pohled na obrázek vyvolaly v mém podvědomí. Najednou jsem se zase přenesla o pár let zpátky a ocitla se v úzké uličce malého středomořského městečka vonícího směsicí exotického koření, rybami a letní bezstarostností. Tam jsem v jednom malém stánku objevila reprodukce starověkých památek a jeden obrázek si koupila. Přesně si vzpomínám na každý, i ten nejmenší detail – na lidi, kteří tam byli se mnou, na svou náladu a pocity, na myšlenky, které mi v tu dobu zaměstnávaly mysl a které odvál čas a dnes už jsem na ně zapomněla…

2. Druhá, mnohem více znepokojivá a zároveň vzrušující myšlenka, která mě v tu chvíli napadla, byla tato: Je tohle jediná věc, kterou jsem ve svém okolí přestala vidět? Na co jiného jsem ještě zapomněla a vytěsnila ze svého zorného úhlu? Co všechno ve svém životě beru jako samozřejmost?

Tma přede mnou, tma za mnou

Lidský mozek je velmi sofistikovaný orgán, který nám prostřednictvím našich smyslů umožňuje věci kolem nás nejen vnímat, ale přisuzovat jim různé významy, propojovat je s našimi předchozími zkušenostmi a tvořit složité asociační řetězce myšlenek. Je však přirozené, že lidská mysl potřebuje odpočinek a soustředit pozornost na všechny věci kolem nás prostě není možné. Lidský mozek je navíc nastaven na vnímání rozdílů, toho, co narušuje náš zaběhlý pořádek. Pokud tak pociťujeme určitý status quo, který nám zajišťuje komfort a zónu bezpečí, můžeme zpohodlnět a přestat věnovat pozornost věcem a lidem, kteří tvoří ten pomyslný “rozdíl” v našich životech. A po čase můžeme s hrůzou zjistit, že jsme se ocitli v takové životní situaci, kde už dlouho přebýváme, ale vlastně tam vůbec nechceme být.

Dobrodružná cesta v pěti krocích

Co budete potřebovat, než začneme?
V ideálním případě se fyzicky přesuňte na místo, ve kterém trávíte většinu svého času. Může to být váš byt, dům, chata, oblíbené místo či pracoviště. Podaří se vám ho zastihnout klidné a bez rušivých vlivů?

Krok 1

Volně a pomalu se procházejte a vnímejte všemi smysly celý prostor. Zkuste zastavit proud vašich myšlenek a zaměřit plnou pozornost pouze na to, co právě teď a tady vnímáte. Jaké věci kolem sebe vidíte? Jaké jsou jejich barvy, tvary, velikosti či materiál, který je tvoří? Čeho se dotýkají a kde jsou umístěné? Jaké zvuky k vám doléhají a jaká je jejich hlasitost? Kolik různých šumů dokážete rozlišit? Zhluboka se nadechněte? Jaké vůně cítíte? Vyzkoušejte se dotknout věcí, které vás obklopují. Jaké rozdíly vnímáte pod bříšky vašich prstů?

Krok 2

Zkuste se nyní zaměřit na jednu jedinou věc, kterou jste během své dobrodružné cesty známým prostorem objevili a která vás něčím zaujala. Může to být věc, které jste s všimli hned jako první. Nebo to může být něco, co jste dlouhou dobu přecházeli, a chvíli trvalo, než jste pro tuto věc našli prostor ve svém zorném úhlu. Ale klidně to může být i něco, co používáte každý den, ale tentokráte vás překvapil určitý detail, kterého jste si dosud nevšimli. Ať už je to cokoliv, důležité je, aby tato věc představovala hmatatelný předmět, který dokázal vaši pozornost plně zaujmout.

Krok 3

Nyní můžete popustit uzdu všem myšlenkám, asociacím, pocitům a emocím, které jsme dosud opomíjeli. Kdy jste poprvé tuto věc uviděli a setkali se s ní? Vzpomeňte si na situaci, ve které jste se tehdy nacházeli. Jak je to dávno? Co jste v té době zrovna řešili a prožívali? Jaké události vás tehdy provázely? Kdo všechno se vám vybaví, při pohledu na danou věc? Kde jsou tito lidé dnes a co pro vás znamenají? Jaké další pocity se vám vybaví při zkoumání této věci?

Krok 4

Nyní nechte svou mysl na chvíli odpočinout a zaměřte svou pozornost na něco zcela jiného. Kolik je právě hodin? Jaké oblečení máte na sobě? Co jste si dali dnes k snídani? Jakkoliv nelogicky dané otázky znějí, pomohou vám uvolnit soustředění a vytvořit prostor pro nové asociace.

Krok 5

A nyní už vám zbývá najít odpověď na tento sled závěrečných otázek:

Chtěli byste se znovu vrátit do některé ze situací, zkušeností či prožitků, které vám daná věc připomněla?

Co byste si chtěli z oné situace, zkušenosti či prožitku odnést do současného života? Co byste tam naopak chtěli nechat a zbavit se toho?

Co jste si při své cestě do minulosti uvědomili? Co nového jste pro sebe objevili? A jak to ještě dnes využijete?

Konec a zároveň začátek

Moc ráda jsem dnes byla pomyslným průvodcem na vaší cestě do minulosti. Věřím, že jste si pro sebe našli to, co právě v tento okamžik potřebujete. A pokud jste své myšlenky přeci jen nedokázali zkrotit (což je naprosto běžnou a přirozenou věcí), zkuste si toto cvičení tu a tam zopakovat. Možné pro sebe objevíte řadu dalších věcí, které třeba ještě nevidíte, ale už dnes můžete vnímat jejich přítomnost.

Článek jsem vytvořila pro KoucinkPortal.cz

Tag Archives: osobní rozvoj