Myšlenka vědomého a plnohodnotného prožívání přítomného okamžiku je stará více než dva a půl tisíce let a renesanci (nejen) buddhistické tradice v západním světě vděčíme za to, že nabývá na významu. To potvrzují i nejrůznější školy a kurzy, které se na rozvoj všímavého přístupu k prožívání přítomnosti zaměřují. Díky tomu si řada lidí začíná stále více uvědomovat, že se zbytečně stresují tím, co ještě není, nebo naopak ulpívají na věcech či přesvědčeních, které už jim dávno nic nedávají.
Se sveřepým odhodláním vyrážím ze dveří vagónu metra. Kličkuju hustým davem ploužícím se na eskalátoru. Rychlý pohled na hodiny ukazuje jednu minutu do odjezdu. Supím na hranici infarktu, ale to mému úmyslu stihnout ranní vlak do práce nemůže zabránit. A vypadá to, že v tom nejsem sama. Kolektivní úprk dalších pasažérů směr perón začíná dostávat soutěžní charakter. Podchod se vcuku letu mění na finální rovinku atletického závodu. S napjatým výrazem bereme poslední schody po dvou a odměnou je nám – jak jinak – už jen výsměvný zadek vzdalujícího se City Elefantu. To snad ne, pomyslím si. Otočím se čelem vzad…
Rukama si podepírám bradu, v obličeji soustředěný výraz. Ze všech sil se snažím a pořád nic. Křičím do vzduchoprázdna myšlenek. Lákám libým hlasem i planými sliby. A stále nepřichází… Kdo? No přeci ona. Má INSPIRACE! Ale já se nedám. Někde přeci musí být. A tak se vydávám ji hledat. A co se takhle zeptat přítele na telefonu? Jako první mě napadne kamarád Marek, přemýšlivý introvert se sklony k filozofování. To by mohlo fungovat. Na otázku, jak vypátrat inspiraci, má jasnou odpověď: „Musíš se správně naladit. A pak hledat zdroje, odkud inspirace přichází. Až ji najdeš, tak už tě sama povede dál.“To by mohlo fungovat. Ale neponechávám nic…
Nejlepší přítel. Takový, který pochválí a dokáže podpořit, když se nedaří. Vždycky je vždy při ruce a přispěchá na zavolanou. Kdo by ho nechtěl mít? Co se ale stane, když nám přeroste přes hlavu? Jak jen trochu zvlčí, utrhne se ze řetězu. A stane se z něj záškodník.
Obrázkové karty jsou neocenitelným pomocníkem, který umožňuje vizualizovat myšlenky, pocity i slova. A nezřídka i to, co zatím odpočívá v nevědomí. Čas od času nechávám na klientech, aby si sami vybrali jeden z řady různých balíčků karet, které používám. Letošní jaro jsem stráva testováním autorských karet Zuzky Taucové malovaných horkým voskem. A pro její Karty pro koučink a terapii jsem připravila pár tipů, jak je využívat při práci s jednotlivci i skupinami.
“Tohle už tady bylo nejmíň tisíckrát! Chtělo by to něco nového. No jo, ale jak na to?” Pokud občas vedete podobnou samomluvu, možná by vás mohla zajímat metoda „SCAMPER“. Pod tímto na první pohled nic neříkajícím pojmem se skrývá nabitý mix otázek. Ty pomůžou vylepšit to, čím se právě zabýváte nebo přijít na zcela nové nápady. O čem tedy ten SCAMPER vlastně je? SCAMPER je stručně a jednoduše soubor návodných otázek, které vám pomohou rozložit řešený problém na dílčí části a podívat se na něj novýma očima. Často pak uvidíte věci, které by vás do té doby nenapadly. Pojďme se…