Sedíte v příjemné kavárně se starým známým. Po letech si povídáte o všem možném. O dětech, společných přátelích z dětství a samozřejmě také o práci a o životě. A najednou, zcela nečekaně, k vám přiletí tyto otázky: „Jaký smysl vidíš v tom, co děláš?“ „Kam vlastně v životě směřuješ?“ „Čeho chceš dosáhnout a proč?“ Jaká by byla vaše odpověď? Bez zaváhání byste popsali svou představu, nebo by vás naopak zaplavil zvláštní pocit, že vlastně nevíte? Zkuste se sami sebe zeptat a dát si upřímnou odpověď: „Dělám právě v tomto okamžiku skutečně to, co chci a co mě uspokojuje?“ Jestliže bez výhrad souhlasíte, dále už nečtěte, máte…
Rukama si podepírám bradu, v obličeji soustředěný výraz. Ze všech sil se snažím a pořád nic. Křičím do vzduchoprázdna myšlenek. Lákám libým hlasem i planými sliby. A stále nepřichází… Kdo? No přeci ona. Má INSPIRACE! Ale já se nedám. Někde přeci musí být. A tak se vydávám ji hledat. A co se takhle zeptat přítele na telefonu? Jako první mě napadne kamarád Marek, přemýšlivý introvert se sklony k filozofování. To by mohlo fungovat. Na otázku, jak vypátrat inspiraci, má jasnou odpověď: „Musíš se správně naladit. A pak hledat zdroje, odkud inspirace přichází. Až ji najdeš, tak už tě sama povede dál.“To by mohlo fungovat. Ale neponechávám nic…