Pojďme se podívat na to, co hypnóza určitě není. A k čemu vám naopak může být užitečná.
Taky už jste zažili ten pocit, kdy se vám v hlavě honí tisíc myšlenek a ne a ne v nich udělat pořádek? Nebo jste dostali na starost vlastní projekt, který je sice zajímavý a je to ta správná „výzva“, ale vy pořádně nevíte, kde začít? Já se v takovém případě většinou uchyluji k dnes velmi oblíbené „prokrastinaci“ a úkol prostě odsouvám. Pokud se ale, lidově řečeno, dokopám k akci, tak první, po čem sáhnu, je tužka a papír, případně myš a monitor. Pak už jen stačí doprostřed napsat klíčové slovo (téma, úkol, problém, nápad) a nechat volně plynout tok myšlenek.…
Kdy se vám naposledy stalo, že vás nějaká kniha nadchla natolik, že jste ji nejen doporučili dále, ale inspirovala vás něco změnit? Během poslední doby jsem v rukou držela několik knih, které by vám rozhodně neměly uniknout. Především pak pokud máte pocit, že je čas nastartovat změny – ať už v osobním či kariérním životě. A jaká jiná doba je ideálnější na pohodlné usazení v křesle s očekáváním příchodu jara a nových začátků? Nezapomeňte si však s sebou vzít i dostatek papíru, pastelky a barevné post-ity. Tyhle knížky vás rozhodně nenechají být jen pasivním čtenářem. Naopak, změny se začnou dít…
Sedíte v příjemné kavárně se starým známým. Po letech si povídáte o všem možném. O dětech, společných přátelích z dětství a samozřejmě také o práci a o životě. A najednou, zcela nečekaně, k vám přiletí tyto otázky: „Jaký smysl vidíš v tom, co děláš?“ „Kam vlastně v životě směřuješ?“ „Čeho chceš dosáhnout a proč?“ Jaká by byla vaše odpověď? Bez zaváhání byste popsali svou představu, nebo by vás naopak zaplavil zvláštní pocit, že vlastně nevíte? Zkuste se sami sebe zeptat a dát si upřímnou odpověď: „Dělám právě v tomto okamžiku skutečně to, co chci a co mě uspokojuje?“ Jestliže bez výhrad souhlasíte, dále už nečtěte, máte…
Zvoní budík. Rychlý ranní rituál přípravy na nový den a poklusem do práce. Co všechno dnes musím zařídit? Pošta, do čistírny, polední schůzka, doladit prezentaci, odpovědět na všechny emaily, s dětmi na kroužky, dárek k narozeninám, obvolat klienty, vyřešit reklamaci, v knihovně už nabíhá zpozdné … tlak stoupá, ruce se začínají potit … a to jsem na polovinu věcí určitě zapomněla … Tak POČKAT! Připadá Vám tento příběh povědomý? Také byste občas potřebovali zastavit kolotoč myšlenek a udělat si v nich pořádek? Sepsat, roztřídit, propojit či přiřadit k nim priority? Nebo přijít na zcela nové nápady? Pokud jste alespoň na…
Toho rána jsem se probudila v můj obvyklý čas a zatím jsem ještě netušila, že zrovna tento všední den vystoupí z řady jemu podobných. Rozlepuji oči a můj nepřítomný pohled směřuje přímo přede mě, kde stojí vyrovnané řady knih ve spleti různých barev i formátů ve stříbrně nalakované knihovně. Ani zpětně si už dnes nevzpomenu, proč jsem se tenkrát zvedla z postele bez obvyklého převalování, přistoupila ke knihovně a zaostřila svůj pohled na jednu z vyrovnaných knižních řad. Teprve v ten moment jsem si uvědomila, že pohled na část knih zakrývá obrázek Apollonova chrámu. Ačkoliv jsem jej tam musela položit…
Myšlenka vědomého a plnohodnotného prožívání přítomného okamžiku je stará více než dva a půl tisíce let a renesanci (nejen) buddhistické tradice v západním světě vděčíme za to, že nabývá na významu. To potvrzují i nejrůznější školy a kurzy, které se na rozvoj všímavého přístupu k prožívání přítomnosti zaměřují. Díky tomu si řada lidí začíná stále více uvědomovat, že se zbytečně stresují tím, co ještě není, nebo naopak ulpívají na věcech či přesvědčeních, které už jim dávno nic nedávají.
Se sveřepým odhodláním vyrážím ze dveří vagónu metra. Kličkuju hustým davem ploužícím se na eskalátoru. Rychlý pohled na hodiny ukazuje jednu minutu do odjezdu. Supím na hranici infarktu, ale to mému úmyslu stihnout ranní vlak do práce nemůže zabránit. A vypadá to, že v tom nejsem sama. Kolektivní úprk dalších pasažérů směr perón začíná dostávat soutěžní charakter. Podchod se vcuku letu mění na finální rovinku atletického závodu. S napjatým výrazem bereme poslední schody po dvou a odměnou je nám – jak jinak – už jen výsměvný zadek vzdalujícího se City Elefantu. To snad ne, pomyslím si. Otočím se čelem vzad…
Rukama si podepírám bradu, v obličeji soustředěný výraz. Ze všech sil se snažím a pořád nic. Křičím do vzduchoprázdna myšlenek. Lákám libým hlasem i planými sliby. A stále nepřichází… Kdo? No přeci ona. Má INSPIRACE! Ale já se nedám. Někde přeci musí být. A tak se vydávám ji hledat. A co se takhle zeptat přítele na telefonu? Jako první mě napadne kamarád Marek, přemýšlivý introvert se sklony k filozofování. To by mohlo fungovat. Na otázku, jak vypátrat inspiraci, má jasnou odpověď: „Musíš se správně naladit. A pak hledat zdroje, odkud inspirace přichází. Až ji najdeš, tak už tě sama povede dál.“To by mohlo fungovat. Ale neponechávám nic…
Nejlepší přítel. Takový, který pochválí a dokáže podpořit, když se nedaří. Vždycky je vždy při ruce a přispěchá na zavolanou. Kdo by ho nechtěl mít? Co se ale stane, když nám přeroste přes hlavu? Jak jen trochu zvlčí, utrhne se ze řetězu. A stane se z něj záškodník.