Dnes to zkusím jinak

Se sveřepým odhodláním vyrážím ze dveří vagónu metra. Kličkuju hustým davem ploužícím se na eskalátoru. Rychlý pohled na hodiny ukazuje jednu minutu do odjezdu. Supím na hranici infarktu, ale to mému úmyslu stihnout ranní vlak do práce nemůže zabránit. A vypadá to, že v tom nejsem sama. Kolektivní úprk dalších pasažérů směr perón začíná dostávat soutěžní charakter. Podchod se vcuku letu mění na finální rovinku atletického závodu. S napjatým výrazem bereme poslední schody po dvou a odměnou je nám – jak jinak – už jen výsměvný zadek vzdalujícího se City Elefantu. To snad ne, pomyslím si. Otočím se čelem vzad…