Co vidíte jako první, když se ráno probudíte? Já mám před sebou stěnu plnou knih. Ale po většinu dní jako bych je ani neviděla. Myšlenkami už jsem o krok napřed a přemýšlím o tom, co přinese další den. Až dneska (při utírání prachu na vyrovnaných řadách knih) mě překvapilo, jak hodně vypovídá jejich pořadí i složení o tom, jakou cestou se v životě ubírám. Místo pracně sestaveného životopisu by možná stačilo pár obrázků zašlých hřbetů i novotou se lesknoucích obálek. A tak jsem využila volné odpoledne a prozkoumala antikvariátní kousky i nové přírůstky pod drobnohledem.
A jak vypadá vaše "knižní" curriculum vitae?
Po pohádkových knížkách bych už dnes marně pátrala. Ale v paměti mi dodnes zůstaly Staré řecké báje a pověsti. Svět lidí, se kterým si pohrává mocné i marnivé božstvo mě fascinoval. A dodnes mám Pohádky bratří Grimmů psané "švabachem". Ty jsem určitě tenkrát nečetla:), ale tajně jsem si přála, aby starobyle vyhlížející knížka mého dědy byla unikátem alespoň konce devatenáctého století.
Gymnazijní léta byla kromě stohů přečtených hororů a harlekýnek ve znamení pilného studia. V té době ještě nebyl Google (a vlastně i první připojení naší domácnosti k internetu proběhlo s mírným zpožděním), takže místo Wikipedie mi jako věrný pomocník při psaní seminárních prací posloužila Diderotova Encyklopedie. A se spikleneckou vděčností na ni vzpomínám ještě dnes.
Německo-ruská knižní fúze naznačuje, kým byla provázena moje vysokoškolská léta. Zweig, Mann a Grass mi pravidelně připomínali, že kromě veřírků na koleji je zapotřebí zapracovat i na čtenářském seznamu, který byl určen pro budoucí učitele. A když se ohlédnu zpátky a zavzpomínám na Dostojevského s Lermontovem, byla to skvělá léta prožívání desítek lidských příběhů.
Po mnoha knižních dobrodružstvích nastal čas vyzkoušet si jedno (vlastně hned dvě) na vlastní kůži. A tak jsem se na zkušenou vydala do Moskvy zkoumat současnou mluvu mládeže (ano, zní to trochu jako lingvistický úlet:) A o tom svědčí i můj tehdejší knižní výběr. A brzy po návratu z ruské zimy jsem podnikla studijní cestu do německého Heidelbergu. Do města, které fascinuje jazykovou rozmanitostí studentů jak mýtický Babylon.
A pak nastala doba temna. Bohužel to nebylo to Jiráskovo. Ale skutečná knižní abstinence. Po letech povinné četby jsem najednou měla pocit, že si musím uspořádat vlastní myšlenky. Jakou cestou se chci vydat? Čemu se věnovat? Možná, že kdyby v té době byli kariéroví koučové, měla bych v tom brzy jasno. Ale každá životní zkušenost se počítá a jak se zpívá v jedné písni - ničeho nelituji!
A čas utíká dál. První práce, druhá práce. Realita všedního dne, kterou vás ve škole nenaučí. A co napadlo mě? Vrátit se do školy! Poté, co jsem stále častěji narážela v roli projektového manažera ve vzdělávání na slova jako: obrat, hrubá marže, cash flow a výsledovka, bylo načase s tím něco udělat. A tak se moje knihovna rozrostla po dvou letech na VŠE o nové přírůstky. Některé z nich však zůstaly spíše na okrasu:)
Konec jedné osobní etapy byl pro mě impulsem pustit se do něčeho nového. A překonala jsem sama sebe, když jsem se s batohem na zádech a s průvodcem Lonely Planet poprvé vydala prozkoumat Thajsko. A od té doby mě jihovýchodní Asie nepřestává fascinovat. A ačkoliv po pěti letech začínám pošilhávat po latinské Americe, neodolala jsem a ještě řadu rozšířím o Barmu.
Po letech projektování mi stále více začala chybět přímá práce s klienty. A tak jsem se pustila do nové etapy profesního i osobního života. Ne nadarmo se říká, že vše se vším souvisí. Možná, že cestovatelská touha objevovat se přetavila v dobrodužnou cestu nalézání sebe sama i rozvíjení potenciálů lidí, se kterými trávím čas během koučovacích setkání. A tahle etapa stojí vážně za to.
A když se tak koukám na to, co všechno jsem za ta léta prožila, napadá mě, že někdy není na škodu jen tak trochu poodstoupit. Změnit úhel pohledu. Možná si všimneme věcí, které jsme do té doby přehlíželi. A pokud sdílíme knihovnu s našimi blízkými, může to být překvapivá sonda do jejich mikrosvěta. I do našeho vlastního.