Tag Archives: hodnoty

Za hranicemi našich zkušeností

Posted on by

Jsem zpátky doma. Po více než čtyřech měsících strávených v americkém New Orleans. Magické datum 1. 12. pro mě bylo dnem, kdy jsem se vydala zpátky přes oceán do Čech. Přesně rok poté, co jsem zahájila novou životní etapu a shodou náhod se dostala k programu Community Solutions. Věřím, že reflektováním našich zkušeností tvoříme svou budoucnost. Proto píšu o střípcích, které mi pomohly vidět sebe sama i svět kolem mě jinýma očima. Třeba inspirují ke změně i vás!

Jak to všechno začalo aneb cesta za oceán

První část mého amerického příběhu si můžete přečíst zde. Jde o směsici rozporuplných pocitů, nepřenositelných prožitků, nadšení z objevování, nových přátelství a osobního růstu. Druhou část píšu na sklonku roku, měsíc po návratu domů.

I přesto, že ve mně zážitky ze setkání se stovkou lídrů z celého světa a nadšení z pohostinnosti a opravdovosti amerických Jižanů navždy zůstanou, koloběh všedního dne je brzy začne překrývat svou rutinou. Druhá část mého příběhu je o tom, co mě tato zkušenost naučila a na co nechci zapomenout. A jak může být prospěšná i pro ostatní profesionály, kterým záleží na tom, co se děje kolem nich.

Spolupráce jako cesta k řešení společenských problémů

Věřím, že pokud různé organizace řeší obdobný problém, komunikace a hledání různých forem spolupráce je klíčem k efektivní pomoci. V českém prostředí existuje řada skvělých programů a projektů domácích neziskovek. Často však stojí osamoceně a mnohým z těchto iniciativ chybí udržitelnost.

Zajímavou inspirací proto pro mě byl model spolupráce New Orleanských neziskovek, které vytvářejí podpůrný ekosystém pro začínající podnikatele. Podpora zakládání a růstu malého byznysu je vnímána jako cesta z pasti chudoby.

Místní neziskovky spolu komunikují a svou činnost přizpůsobují tak, aby poskytovaly provázané služby. Podporují klienty v celém cyklu jejich podnikatelské zkušenosti – od založení, přes růst až po jejich stabilizaci. Vzájemnou konkurenci tak nahrazuje snaha řešit společný problém a pracovat s dlouhodobou vizí.

Když chceš měnit budoucnost, vytvoř si svou vlastní

Jedním z nejinspirativnějších zážitků pro mě byla účast na Global Leadership Foru v Charlottesville. Po dvou hodinách strávených s Rickem Goingsem, bývalým výkonným ředitelem Tupperware, se mě moje kolegyně s překvapivým výrazem zeptala: „Zdá se mi to, nebo jsme se během těhle dvou hodin o leadershipu naučili víc než za čtvrt roku intenzivního online studia?“

Týden v americké Virginii pro mě byl i odpovědí na otázku, co je sdílená hodnota (shared value) a jak ji v praxi vytvářet. Společným tématem byla „podpora ekonomické soběstačnosti žen“ a akce se účastnily nejen místní neziskovky a vzdělávací instituce, ale i zástupci investorů a firem, kteří v podpoře žen a jejich leadershipu vidí i podporu budoucích hybatelek společenských změn.

Pokud chcete měnit věci kolem vás, využijte některou z příležitostí získat novou perspektivu třeba i díky zkušenosti podobné té mojí. Existuje spousta programů a stipendií, díky kterým se můžete vydat do USA – na několik dnů až měsíců. Skvělý přehled nejrůznějších „fellowships“ pravidelně připravuje třeba můj kamarád a NGO stratég Ryan Turner. Pro české profesionály z nezisku mohou být zajímavé například tyto programy:

  • Community Solutions Program: čtyřměsíční stáž ve vybrané organizaci v USA pro lídry 25-38 let, kteří se věnují podpoře komunit.
  • YTILI (Young Transatlantic Innovation Leaders Initiative): rozvojový leadership program pro mladé nadšence, kteří se věnují tvorbě inovací a podnikání. V roce 2018 se ho účastnila například Pavlína Louženská s iniciativou #HolkyzMarketingu nebo Katka Vacková, ředitelka neziskovky Loono.
  • Atlas Corps Fellowship: dlouhodobá stáž (1 - 1,5 roku) pro mladé sociální inovátory z neziskovek do 35 let ve vybrané americké organizaci.
  • The Marshall Memorial Fellowship: stipendium zaměřené na zkušené lídry z byznysu, veřejného i neziskového sektoru určené pro další vzdělávání a networking spojený s měsíčním pobytem v USA
  • World Fellows Program: 4měsíční stáž na Yale univerzitě pro lídry z různých oborů, kteří se zasazují o společenské změny
  • IVLP (International Visitor Leadership Program): krátkodobé výměnné pobyty pro pracovníky neziskovek

Společné hodnoty jako základ pro stabilitu i společenskou změnu

Jedním z našich úkolů během studia na online leadership institutu bylo vytvořit si svůj „code of conduct“ alias zásady etického chování. Slova jako hodnotový žebříček a etický leadership pro mě nebyla neznámá, ale teprve během mého amerického dobrodružství jsem konečně poznala jejich skutečný obsah.

Diskuze o společných a našich vlastních hodnotách bylo něco, co mi během mých školních let chybělo. Bohužel se to nezměnilo ani během studia na Pedagogické fakultě.

O to větším zážitkem pro mě bylo sledovat, jak Američané nahradili absenci společné historie (tak, jak ji jako pojítko vlastenectví vnímáme v Evropě) společnými hodnotami. Řada mých amerických přátel má více než kritický pohled na současné politické dění a společenskou situaci v jejich zemi. Na mou otázku, zda se považují za vlastence, však jednomyslně odpovídali: „I love my country“.

I když jsou nešťastní z řady problémů, kterými trpí jejich země i komunita, věří hodnotám, které je spojují jako národ. A ačkoliv jsem realista, víra v ideály mi jednoduše dává smysl.

Konec jako příležitost pro nový začátek

Závěr svého ohlédnutí za uplynulými měsíci píšu přesně první den nového roku. Americká zkušenost mi nenabídla jasný plán a instrukce, jak se získanými poznatky a kontakty naložit. Naopak mi pomohla uvědomit si, že chaos v myšlenkách způsobený mnoha zdroji nové inspirace je v pořádku. Je to kreativní hra. Je to příležitost k vlastní iniciativě. A dokud budeme hraví, budeme přicházet s novými nápady.

Osobně mi účast v Community Solutions Programu pomohla si uvědomit, jak můžu svoje zkušenosti s grantovou problematikou, tvorbou a řízením společensky prospěšných projektů a kontakty získané v USA využít pro podporu dalších organizací v Čechách. Konec programu je pro mě tak trochu i novým začátkem.

Neváhejte se na mne proto obrátit, pokud chcete vaši organizaci dále rozvíjet a rozšiřovat dopad jejích aktivit: zdenka.havrlikova(at)gmail.com. O možnostech získat profesionální zkušenosti v USA se dozvíte více i na stránkách Velvyslanectví USA v Praze.

Článek jsem vytvořila pro online magazín Svět Neziskovek

Kompetenční mix kouče v praxi

Posted on by

Pojem „klíčová kompetence“ není v oblasti vzdělávání a osobního a profesního rozvoje novinkou, přesto je však pro mnoho lidí čímsi abstraktním, něčím, co nelze jednoduše uchopit. Rozvíjet klíčové kompetence je prioritou řady vzdělávacích systémů v celé Evropě. A to už od předškolního vzdělávání, kdy učitelé dětem vštěpují základní znalosti a dovednosti, které jim mají usnadnit orientaci v měnícím se světě. Školou života však bývají až situace, ve kterých jsme nuceni zaujmout a často i přehodnotit naše postoje a názory, ve kterých se profiluje to, co je nejdůležitější ingrediencí klíčových kompetencí – naše hodnoty. Celoživotní proces učení, sdílení, přehodnocování a propojování se tak stává dobrodružnou cestou, na kterou se může vydat každý z nás. A řadu věcí, které jsou pro nás v životě skutečně důležité, si uvědomíme až tehdy, pokud si začneme klást ty správné otázky.

"Kompetence dávají jistotu, že stojíme na pevných základech."

Co si pod klíčovými kompetencemi představit?

Pojďme se však nejdříve podívat na to, co vlastně ta „klíčová kompetence“ znamená. V českém prostředí se s tímto pojmem pracuje na všech stupních formálního vzdělávání. Kompetencí se obecně rozumí „složitý soubor vědomostí, dovedností a postojů, ve kterém je vše propojeno tak výhodně, že díky tomu člověk může úspěšně zvládnout úkoly a situace, do kterých se dostává ve studiu, v práci, v osobním životě“. Setkáváme se tak s kompetencemi k učení, k řešení problémů, s kompetencí komunikativní, sociální a personální, občanskou, pracovní či kompetencí k podnikavosti. Názvosloví se různí, to důležité však zůstává stejné – kompetence nám dávají do rukou schopnost utvářet si svůj svět tak, aby nám dával smysl. Aniž bychom si toho byli vědomi, prvními „kompetenčními kouči“ v našem životě se často stávají rodiče či učitelé, ať už na začátku ti „formální“ ve škole, nebo pak později ti, které tak my sami nazýváme. Pomáhají nám orientovat se ve věcech kolem nás a utvářet si vlastní názor. Tak by to v ideálním případě mělo fungovat. Ale ne vždy kolem sebe takové lidi máme. A ne vždy jsme sami k sobě natolik otevření, abychom byli připraveni uchopit složitost světa a zjednodušit si jej tak, aby nám v něm bylo dobře.

Od teorie ke koučovací praxi

Možná i to bylo důvodem k tomu, že jsem se před několika lety rozhodla absolvovat roční výcvik v koučování, který sliboval získání kompetencí, díky kterým lépe dokážeme porozumět sobě i ostatním. Kdo by takové nabídce odolal? S nejistou dávkou odhodlání jsem se vydala vstříc novým zkušenostem, se kterými často nebylo lehké se sžít. Pokud bych na začátku tušila, že už během prvního koučovacího setkání otevřu skříň se všemi svými kostlivci, asi bych trochu zaváhala, zda se do něčeho takového vůbec pouštět. Když se však ohlédnu zpátky na všechny ty roky mého života a měla bych najít moment, který mi nejvíce pomohl uvědomit si hodnoty, které jsou mým klíčem k pochopení sebe i ostatních, byl by to právě tento rok. Rok, během něhož jsem se naučila skutečně naslouchat (ne jen přijímat a zpracovávat informace a mít hned připravenou radu). Rok, během kterého jsem se naučila klást takové otázky, jež nemají předem připravené odpovědi. Rok, během kterého jsem se naučila být nejen fyzicky, ale i myšlenkami „tady a teď“ nejen pro sebe, ale i pro ty, kdo se odhodlali k boji se svými „kostlivci“. To a mnoho dalšího, co jsem měla možnost ochutnat během těch dvanácti měsíců, je součástí „koučovacích kompetencí“, jež jsou pro mě těmi skutečně klíčovými.

Pohled do zrcadla „kompetencí“ kouče

„Koučovací komeptence“ však nejsou jen o správném kladení otázek. Letmý pohled na přehled základních kompetencí profesionálního kouče, které definuje International Coach Federation (ICF), mě nenechává usnout na vavřínech. A tak občas není na škodu se zamyslet nad tím, zda, jak účinně a do jaké míry jsme schopni navazovat důvěru a blízkost s klientem, být zakotveni „tady a teď“ a aktivně naslouchat těm, kteří nám svěřují svůj příběh. Důležitou, a často náročnou kompetencí, je také schopnost rozpoznat skutečný cíl koučovacího vzahu a vytvořit základ pro práci s klientem, který povede tím správným směrem. Přiznám se, že nejintenzivnější pocit „propojení“ zažívám ve chvílích, kdy mi sám klient (často nevědomě) ukáže, nakolik se mi daří koučovací kompetence používat v praxi. Jsou to chvíle, kdy se podaří proniknout za slova ke skrytým myšlenkám a emocím, změnit perspektivu tak, že klient si nejen uvědomí své možnosti a příležitosti, ale i sám aktivně objevuje vlastní řešení. I plně kompetenčnímu kouči se tak čas od času může hodit „reflektující zrcadlo“ klientů.

A jak vnímáte svůj „osobní“ kompetenční mix vy?

Co vám jde přirozeně a kde vnímáte, že je stále na čem pracovat?

Jakou váhu přikládáte dílčím ingrediencím kompetencí – znalostem, dovednostem a hodnotám?

Článek jsem vytvořila pro KoucinkPortal.cz