AVITEUM

Evropský sociální fond v Česku

AVITEUM

Evropský sociální fond v kostce. Jaká jsou aktuální pravidla čerpání a co víme o budoucím vývoji?

Evropský sociální fond je důležitým nástrojem podpory takzvaných měkkých projektů, které jsou určeny například na podporu vzdělávání, zaměstnanosti či sociálních služeb. V Evropě funguje již od roku 1957 a Česko začalo první prostředky čerpat po svém vstupu do EU. Současné sedmileté programové období končí v roce 2020 a navazuje na dvě předcházející. Prostředky na podporu sociálních projektů jsou aktuálně spravovány v rámci tří takzvaných operačních programů:

V současné době probíhají diskuze nad nastavením podmínek pro období nadcházející (2021-2027). Řeší se především možné zvýšení míry spolufinancování ze strany příjemců a zrušení zálohového financování, jež zvažuje ministerstvo financí. V tomto článku si proto přiblížíme aktuální stav a pravidla čerpání dotací z Evropského sociálního fondu a pravděpodobný scénář vývoje pro budoucí období.

 

Neziskovky dostávají zpravidla 100 %, ostatní žadatelé spolufinancují nejčastěji 5 či 15 %

Projektové žádosti podávají žadatelé do takzvaných výzev, které jsou vyhlašovány jednotlivými řídícími orgány. Každá výzva má své specifické podmínky a je vymezena řadou kritérií – tematicky, cílovými skupinami, územním zaměřením, minimální a maximální výší požadovaných prostředků a délkou, okruhem oprávněných žadatelů (nejčastěji nestátní neziskové organizace, školy, obce, kraje, ale i obchodní korporace ad.) či mírou finanční podpory.

Míra podpory se v různých výzvách liší. V případě neziskových organizací je nejčastějším případem až 100% financování nákladů projektu, kdy z prostředků EU je ve většině případů hrazeno 85 % nákladů a podíl českého státního rozpočtu činí 15 %. U dalších typů organizací, které žádají o grant, se míra spolufinancování nejčastěji pohybuje mezi 5 až 15 %. Setkáváme se však i s případy 50% spolufinancování ze strany příjemců, především u obchodních korporací. Vlastní spolufinancování žadatelů snižuje příspěvek ze státního rozpočtu Česka a organizace jej musí pokrýt z vlastních zdrojů.

Níže uvádíme ilustrační příklad nejčastěji se vyskytující míry podpory ve výzvách MPSV v Operačním programu Zaměstnanost:

  • Nestátní neziskové organizace vykonávající veřejně prospěšnou činnost, státní vysoké školy ad.: 0 % spolufinancování

  • Veřejné vysoké školy, školy a školská zařízení zapsaná ve školském rejstříku, kraje, obce, dobrovolné svazky obcí ad.: 5 % spolufinancování

  • Obchodní korporace, OSVČ, profesní komory ad.: 15 % spolufinancování (méně častěji 50 %) 

Na míru spolufinancování mají vliv kromě typu organizace žadatele i další faktory. K těm patří zejména územní zaměření podpory. Pokud se žadatelé zaměřují na podporu více rozvinutých regionů, jako je například Praha, může se míra spolufinancování navýšit. Příkladem jsou některé výzvy MŠMT v programu OP VVV.

 

Dotace se nejčastěji vyplácejí zálohově

Po schválení projektové žádosti k financování uzavírá s příjemcem dotace řídící orgán právní akt, takzvané rozhodnutí o poskytnutí dotace. V něm jsou stanoveny konkrétní podmínky čerpání dotace včetně způsobu financování projektu. Rozsah dokumentace, jež musí úspěšní žadatelé dodat před podepsáním právního aktu, se liší u dílčích operačních programů. Jedná se především o informace týkající se bankovního účtu, bezdlužnosti, případně doklady o dostatečné finanční kapacitě ad.

Nejčastější způsob vyplácení dotace na realizaci sociálních projektů je formou záloh, tj. ex-ante, jež příjemci následně vyúčtovávají příslušnému řídícímu orgánu. Výše první zálohy se liší napříč programy i dílčími výzvami. Nejčastěji se pohybuje mezi 30 až 40 % z celkových nákladů projektu. Další zálohové platby jsou poskytovány na základě skutečně vynaložených výdajů až do výše celkových způsobilých nákladů projektu.

V ojedinělých případech se v rámci výzev ESF setkáváme i s případy ex-post financování, kdy žadatelé obdrží finanční prostředky až po předložení průběžných zpráv o realizaci projektu (nejčastější jsou šestiměsíční, příp. kratší monitorovací období). Tyto případy se týkaly například projektů podnikového vzdělávání zaměstnanců ve výzvách MPSV, jejichž náklady byly financovány zjednodušeným vykazováním.

Vyúčtování nákladů projektu probíhá průběžně na základě žádostí o platbu a pravidelných zpráv o realizaci projektu. Žadatelé mají povinnost předložit vyúčtování takzvaných přímých nákladů, které činí nejčastěji 75 % rozpočtu, a doložit uskutečněné výdaje účetními doklady, výplatními páskami, výpisy z bankovního účtu ad. Zbylé náklady jsou považovány za tazvané nepřímé a žadatelé je nemusí vykazovat. Nejčastěji se jedná o režijní náklady a náklady vynaložené na řízení a administraci projektu.

V méně častých případech je administrace zjednodušena, kdy částka podpory není určena na základě skutečných výdajů, ale paušálně na základě statistik a kalkulací obvyklých nákladů a žadatelé nemusejí výdaje dokládat.

 

Výhled pro roky 2021–2027

Výsledná podoba nového programového období je prozatím stále ve fázi vyjednávání. Bude ovlivněna jak politickým a ekonomickým vývojem Evropské unie, tak i Česka. Prozatímní návrh Evropské komise na financování projektů z Evropského sociálního fondu činí 2,74 miliardy EUR. V předcházejícím programovém období (2014–2020) činila alokace finančních prostředků z ESF na podporu projektů v Česku 3,43 miliardy EUR.

V novém období bychom se opět měli setkat s obdobnými operačními programy, které nyní řídí MPSV a MŠMT. Jejich avizované zaměření do velké míry tematicky pokrývá oblasti podporované také ve stávajícím období – oblast podpory vzdělávání, sociálních služeb, sociálního začleňování, rovných příležitostí ad. Pravidla pro vyplácení dotací a výsledná výše spolufinancování však zůstává stále otevřenou otázkou.

 

Článek jsem vytvořila pro online magazín Svět neziskovek.

Za hranicemi našich zkušeností

Jsem zpátky doma. Po více než čtyřech měsících strávených v americkém New Orleans. Magické datum 1. 12. pro mě bylo dnem, kdy jsem se vydala zpátky přes oceán do Čech. Přesně rok poté, co jsem zahájila novou životní etapu a shodou náhod se dostala k programu Community Solutions. Věřím, že reflektováním našich zkušeností tvoříme svou budoucnost. Proto píšu o střípcích, které mi pomohly vidět sebe sama i svět kolem mě jinýma očima. Třeba inspirují ke změně i vás!

Jak to všechno začalo aneb cesta za oceán

První část mého amerického příběhu si můžete přečíst zde. Jde o směsici rozporuplných pocitů, nepřenositelných prožitků, nadšení z objevování, nových přátelství a osobního růstu. Druhou část píšu na sklonku roku, měsíc po návratu domů.

I přesto, že ve mně zážitky ze setkání se stovkou lídrů z celého světa a nadšení z pohostinnosti a opravdovosti amerických Jižanů navždy zůstanou, koloběh všedního dne je brzy začne překrývat svou rutinou. Druhá část mého příběhu je o tom, co mě tato zkušenost naučila a na co nechci zapomenout. A jak může být prospěšná i pro ostatní profesionály, kterým záleží na tom, co se děje kolem nich.

Spolupráce jako cesta k řešení společenských problémů

Věřím, že pokud různé organizace řeší obdobný problém, komunikace a hledání různých forem spolupráce je klíčem k efektivní pomoci. V českém prostředí existuje řada skvělých programů a projektů domácích neziskovek. Často však stojí osamoceně a mnohým z těchto iniciativ chybí udržitelnost.

Zajímavou inspirací proto pro mě byl model spolupráce New Orleanských neziskovek, které vytvářejí podpůrný ekosystém pro začínající podnikatele. Podpora zakládání a růstu malého byznysu je vnímána jako cesta z pasti chudoby.

Místní neziskovky spolu komunikují a svou činnost přizpůsobují tak, aby poskytovaly provázané služby. Podporují klienty v celém cyklu jejich podnikatelské zkušenosti – od založení, přes růst až po jejich stabilizaci. Vzájemnou konkurenci tak nahrazuje snaha řešit společný problém a pracovat s dlouhodobou vizí.

Když chceš měnit budoucnost, vytvoř si svou vlastní

Jedním z nejinspirativnějších zážitků pro mě byla účast na Global Leadership Foru v Charlottesville. Po dvou hodinách strávených s Rickem Goingsem, bývalým výkonným ředitelem Tupperware, se mě moje kolegyně s překvapivým výrazem zeptala: „Zdá se mi to, nebo jsme se během těhle dvou hodin o leadershipu naučili víc než za čtvrt roku intenzivního online studia?“

Týden v americké Virginii pro mě byl i odpovědí na otázku, co je sdílená hodnota (shared value) a jak ji v praxi vytvářet. Společným tématem byla „podpora ekonomické soběstačnosti žen“ a akce se účastnily nejen místní neziskovky a vzdělávací instituce, ale i zástupci investorů a firem, kteří v podpoře žen a jejich leadershipu vidí i podporu budoucích hybatelek společenských změn.

Pokud chcete měnit věci kolem vás, využijte některou z příležitostí získat novou perspektivu třeba i díky zkušenosti podobné té mojí. Existuje spousta programů a stipendií, díky kterým se můžete vydat do USA – na několik dnů až měsíců. Skvělý přehled nejrůznějších „fellowships“ pravidelně připravuje třeba můj kamarád a NGO stratég Ryan Turner. Pro české profesionály z nezisku mohou být zajímavé například tyto programy:

  • Community Solutions Program: čtyřměsíční stáž ve vybrané organizaci v USA pro lídry 25-38 let, kteří se věnují podpoře komunit.
  • YTILI (Young Transatlantic Innovation Leaders Initiative): rozvojový leadership program pro mladé nadšence, kteří se věnují tvorbě inovací a podnikání. V roce 2018 se ho účastnila například Pavlína Louženská s iniciativou #HolkyzMarketingu nebo Katka Vacková, ředitelka neziskovky Loono.
  • Atlas Corps Fellowship: dlouhodobá stáž (1 - 1,5 roku) pro mladé sociální inovátory z neziskovek do 35 let ve vybrané americké organizaci.
  • The Marshall Memorial Fellowship: stipendium zaměřené na zkušené lídry z byznysu, veřejného i neziskového sektoru určené pro další vzdělávání a networking spojený s měsíčním pobytem v USA
  • World Fellows Program: 4měsíční stáž na Yale univerzitě pro lídry z různých oborů, kteří se zasazují o společenské změny
  • IVLP (International Visitor Leadership Program): krátkodobé výměnné pobyty pro pracovníky neziskovek

Společné hodnoty jako základ pro stabilitu i společenskou změnu

Jedním z našich úkolů během studia na online leadership institutu bylo vytvořit si svůj „code of conduct“ alias zásady etického chování. Slova jako hodnotový žebříček a etický leadership pro mě nebyla neznámá, ale teprve během mého amerického dobrodružství jsem konečně poznala jejich skutečný obsah.

Diskuze o společných a našich vlastních hodnotách bylo něco, co mi během mých školních let chybělo. Bohužel se to nezměnilo ani během studia na Pedagogické fakultě.

O to větším zážitkem pro mě bylo sledovat, jak Američané nahradili absenci společné historie (tak, jak ji jako pojítko vlastenectví vnímáme v Evropě) společnými hodnotami. Řada mých amerických přátel má více než kritický pohled na současné politické dění a společenskou situaci v jejich zemi. Na mou otázku, zda se považují za vlastence, však jednomyslně odpovídali: „I love my country“.

I když jsou nešťastní z řady problémů, kterými trpí jejich země i komunita, věří hodnotám, které je spojují jako národ. A ačkoliv jsem realista, víra v ideály mi jednoduše dává smysl.

Konec jako příležitost pro nový začátek

Závěr svého ohlédnutí za uplynulými měsíci píšu přesně první den nového roku. Americká zkušenost mi nenabídla jasný plán a instrukce, jak se získanými poznatky a kontakty naložit. Naopak mi pomohla uvědomit si, že chaos v myšlenkách způsobený mnoha zdroji nové inspirace je v pořádku. Je to kreativní hra. Je to příležitost k vlastní iniciativě. A dokud budeme hraví, budeme přicházet s novými nápady.

Osobně mi účast v Community Solutions Programu pomohla si uvědomit, jak můžu svoje zkušenosti s grantovou problematikou, tvorbou a řízením společensky prospěšných projektů a kontakty získané v USA využít pro podporu dalších organizací v Čechách. Konec programu je pro mě tak trochu i novým začátkem.

Neváhejte se na mne proto obrátit, pokud chcete vaši organizaci dále rozvíjet a rozšiřovat dopad jejích aktivit: zdenka.havrlikova(at)gmail.com. O možnostech získat profesionální zkušenosti v USA se dozvíte více i na stránkách Velvyslanectví USA v Praze.


Článek jsem vytvořila pro online magazín Svět Neziskovek

Cesta do Bezpečného Přístavu

Už jste se někdy ocitli v rozbouřených vodách a nemohli jste najít správný směr, který by vás dovedl do bezpečného přístavu?

Do složitých životních situací se může dostat každý z nás. A někdy dokonce tak rychle, že už si sami nedokážeme poradit. Pomyslný maják, který vám bude průvodcem na cestě k vnitřní stabilitě a rozvíjení spokojených vztahů v rodině, nabízí tříletý projekt BEZPEČNÝ PŘÍSTAV. Tým profesionálů neziskové organizace ŠAFRÁN dětem dlouhodobě podporuje a rozvíjí stabilitu rodin a nyní nabízí také možnost zúčastnit se bezplatného desetiměsíčního programu, který zahrnuje terapeuticko-poradenská sezení a vzdělávací workshopy.

Pokud chcete vyplout na cestu sebeobjevování, budování a rozvíjení rodinných vztahů a získání sebejistoty při řešení náročných životních situací - pak si s sebou vezměte odhodlání pustit se do toho a zapojte se do druhé etapy projektu.