“Srdcové” projekty

Za posledních třináct let jsem potkala řadu společensky prospěšných organizací, jejichž mise mě nadchly natolik, že jsem se rozhodla je doprovázet. Velké změny se pak začaly dít v roce 2018, kdy jsem získala příležitost zúčastnit se prestižního leadership programu. Čtyři měsíce jsem strávila v americkém New Orleans, kde jsem pomáhala ženám a lidem minoritního původu rozjet podnikání. Po návratu jsem se rozhodla zhmotnit svou dlouhodobou vizi - založit organizaci, která bude podporovat společensky prospěšné organizace i jednotlivce, kteří usilují o pozitivní změnu ve společnosti. A tak se narodilo AVITEUM: katalyzátor změny a růstu. Průvodce světem grantů a projektů. Prostřednictvím služeb strategického rozvoje, tvorby grantových žádostí a projektového řízení AVITEUM podporuje neziskovky, start-upy, školy, výzkumné instituce a další "change-makery". Do mých "srdcových" projektů můžete nahlídnout níže:)

 

 

KOMUNITNÍ CENTRUM L.E.S.

Projekt „KOMUNITNÍ CENTRUM L.E.S.“ vytváří přírodní eko-terapeutické centrum v pražské Troji. AVITEUM podporuje neziskovou organizaci „ŠAFRÁN dětem“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2021-2023).

BEZPEČNÁ SÍŤ

Projekt „BESIT – BEZPEČNÁ SÍŤ TRANZITNÍ PÉČE“ zavádí inovativní model tranzitní péče o dítě a rodinu. AVITEUM podporuje neziskovou organizaci „ŠAFRÁN dětem“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2020-2022).

FRESH-UP ECONOMICS

Projekt „FRESH-UP ECONOMICS“ je dvouletý mezinárodní projet spolupráce 7 evropských zemí. Jeho cílem je vytvořit vzdělávací platformu pro posílení ekonomické gramotnosti dopělých. AVITEUM je jedním z partnerů projektu (2019-2021).

ŠANCE NA RESTART 2

Projekt „ŠANCE NA RESTART 2“ je úspěšným pokračováním projektu, který pomáhá nalézt nové pracovní uplatnění nezaměstnaným lidem se zdravotním postižením. AVITEUM podporuje NNO „Šance na vzdělání“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2019-2021).

MIKULÁŠ DĚTEM

Projekt „MIKULÁŠ DĚTEM“ zavádí inovativní službu podpůrné sítě pro rodiny v rozvodové či rozchodové krizi. AVITEUM podporuje neziskovou organizaci „Mikuláš 365“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2019-2021).

BEZPEČNÝ PŘÍSTAV

Projekt „BEZPEČNÝ PŘÍSTAV“ je tříletý poradensko-vzdělávací program pro rozvoj a podporu stability rodin. AVITEUM podporuje neziskovou organizaci „ŠAFRÁN dětem“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2017-2020).

ŠANCE NA RESTART

Projekt „ŠANCE NA RESTART“ podporuje zdravotně znevýhodněné nezaměstnané osoby 50+ při jejich návratu do práce. AVITEUM podporuje neziskovou organizaci „Šance na vzdělání“ při tvorbě grantových projektů a projektovém řízení (2017-2019).

INOVAČNÍ LABORATOŘ

„INOVAČNÍ LABORATOŘ“ je praktický projektový seminář určený pro studenty Univerzity Karlovy. Je zaměřený na vývoj a testování projektů se sociálním dopadem s využitím přístupů start-up světa. Zakladatelka AVITEA, Zdenka, podporuje studenty v roli mentorky (2019).

Na jedné lodi

Jednou z mých radostí je spolupráce na realizaci projektu Bezpečný přístav společně s týmem neziskové organizace ŠAFRÁN dětem. Po téměř roční společné plavbě, která posilovala stabilitu a rozvíjela citové vazby v rodinách, jsme ukončili další etapu projektu Bezpečný přístav. Ten již dva roky pomáhá dětem a rodičům ze Středočeského kraje prostřednictvím poradensko-vzdělávacího programu najít společnou cestu v mnohdy rozbouřených vodách. Projekt realizujeme za podpory Evropského sociálního fondu a jeho cílem je poskytnout minimálně šedesáti rodinám podporu v rozvoji rodičovských kompetencí a stabilizovat jejich situaci.

 

Jak společná plavba vypadala?

I ve druhé etapě pracoval odborný tým s více než dvaceti rodinami, kterým poskytoval cílenou pomoc dle jejich individuálních potřeb. Účastníci měli možnost využít jak vzdělávací, tak i poradenskou, terapeutickou, právní i sociální pomoc. „Klientům a rodinám pomáháme v projektu Bezpečný přístav ve spolupráci s odborníky z různých oborů. Pracujeme rovněž s rodiči, jejichž děti se vrací z ústavních zařízení zpět do rodiny. Právě taková sociální práce má velký smysl a radost z návratu dětí je nepopsatelná,“ doplňuje členka odborného týmu Lucie Salačová.

Jako jednu z největších přidaných hodnot projektu vnímá psycholožka a poradkyně Michaela Vlasáková Charyparová možnost získat pomoc, která je v aktuálním životním kontextu pro klienty nejvíce potřebná a díky podpoře z prostředků ESF bezplatná: „Pracovala jsem s klientkami na rodičovské dovolené, které si nemohly intenzivní podporu finančně dovolit. Oceňuji tedy dostupnost služeb pro běžné rodiny, které v návaznosti na snížený příjem nedosáhnou na soukromě hrazenou psychoterapeutickou péči.“ Druhá etapa tak přinesla příležitost zúčastnit se celé řady inspirativních workshopů, praktických dílen a kontinuálně pracovat pod vedením průvodců na řešení rodinných témat

Spolupráce jako cesta k řešení společenských problémů

Jako jednu z největších přidaných hodnot projektu vnímá psycholožka a poradkyně Michaela Vlasáková Charyparová možnost získat pomoc, která je v aktuálním životním kontextu pro klienty nejvíce potřebná a díky podpoře z prostředků ESF bezplatná: „Pracovala jsem s klientkami na rodičovské dovolené, které si nemohly intenzivní podporu finančně dovolit. Oceňuji tedy dostupnost služeb pro běžné rodiny, které v návaznosti na snížený příjem nedosáhnou na soukromě hrazenou psychoterapeutickou péči.“ Druhá etapa tak přinesla příležitost zúčastnit se celé řady inspirativních workshopů, praktických dílen a kontinuálně pracovat pod vedením průvodců na řešení rodinných témat.

Jak hodnotí přínos projektu účastníci?

Deset měsíců je dlouhá doba na to, ujít kus životní cesty a zažít proces změny. Při závěrečném setkání účastníků jsme získali od řady z nich krásnou zpětnou vazbu o přínosech jejich účasti v projektu. „Dostalo se mi pomoci v době, která pro naši rodinu byla těžká. Uvědomila jsem si hodně věcí, ukotvila sama sebe a zvládla vyřešit spoustu věcí, od bydlení, přes finance až po návrat mých dětí do rodiny,“ shrnuje klientka Petra.

Co udělalo odbornému týmu největší radost?

Klíčem k úspěchu jakéhokoliv projektu jsou nejen motivovaní účastníci, ale i sehraný odborný tým, kterému dává jeho práce smysl. Nejsilnější emoční odezvu vnímá psycholožka Michaela Vlasáková Charyparová v příbězích, ve kterých se jí i ostatním odborníkům podařilo nahlédnout na závažná životní traumata a zmapovat je pohledem současnosti. Minulost, která se často opakovaně vynořuje, lze současností šetrně a dobře ošetřit. Když se to podaří dobře vybudovaným vztahem mezi terapeutem a klientem, prožívám radost na hluboké vnitřní úrovni,” doplňuje Michaela.

A co plánujeme do budoucna?

Od července 2019 se rozbíhá závěrečná etapa projektu, ve které opět podpoříme dalších dvacet rodin. Doprovázení rodin se ŠAFRÁN dětem věnuje již více než čtrnáct let. „Slovo doprovázení naši činnost silně ovlivňuje, je vždy spojeno s našimi principy, hodnotami a posláním pomoci traumatizovaným dětem znovu důvěřovat v sebe a okolní svět. Do budoucna bychom chtěli dále rozvíjet naše aktivity pro rodiny a vybudovat bezpečný prostor pro jejich setkávání.“ doplňuje ředitelka organizace a terapeutka Šárka Francírková.

Na zkušené v New Orleans

Přesně před rokem jsem seděla doma a brouzdala po internetu s nutkavým pocitem změny, a to jak ve svém profesním, tak i osobním životě. A protože se věci nedějí náhodou, sedím dnes opět doma, ale už ne ve svém pražském panelákovém bytě, ale v historickém koloniálním domě v americkém New Orleans, které se na čtyři měsíce stalo mým přechodným domovem. Za mnou je měsíc a půl dobrovolničení v americké neziskové organizaci a na dvě desítky příběhů lidí z místní komunity, kterým pomáháme plnit jejich podnikatelské sny. A ač je ještě brzy hodnotit přínos téhle zkušenosti, jedno vím jistě – každý den tady stojí zato.

Jak to všechno začalo aneb český příběh amerického snu

Jednoho podzimního večera brouzdám po profesní sociální síti LinkedIn a zajímavý odkaz mě dovádí až na stránky americké neziskovky IREX. Ta kromě nejrůznějších globálních rozvojových a vzdělávacích projektů realizuje za finanční podpory Ministerstva zahraničí Spojených států amerických i Community Solutions Program. Ten je určený pro lídry ve věku 25-38 let, kteří se věnují komunitnímu rozvoji a realizaci projektů ve čtyřech oblastech (gender a ženy, životní prostředí, tolerance a řešení konfliktů, transparentnost a odpovědnost). Přestože se s označením „lídr“ na první pohled neztotožňuju a v českém prostředí je tohle slovo používané málokdy, myšlenka programu se mi líbí natolik, že jdu bez většího rozmýšlení do toho. Vyplňuju přihlášku s popisem projektů, kterým jsem se posledních deset let věnovala. A bez jakýchkoliv větších očekávání na úspěch klikám na tlačítko „odeslat“. Možná i proto mě těsně před Vánoci překvapuje email s oznámením, že se můj příběh a nápady na rozvoj tématu rovných příležitostí a podpory podnikavosti žen probojovaly až mezi 400 semifinalistů z celkových 5300 přihlášených uchazečů.

Ok, je to fajn úspěch, ale dostat se až mezi 2 % vyvolených je trochu nereálný cíl

Přesto ze zvědavosti zkouším splnit poslední online úkol, kterým je zodpovědět na kameru sérii otázek o našich záměrech a očekáváních. Vše pouštím z hlavy na další dva měsíce, až mi jednoho únorového dne ve schránce přistává další email, který mi radostně oznamuje přijetí mezi necelou stovku účastníků. A je to tady, ono se to fakt děje. Počáteční euforii a nadšení však záhy střídají praktické otázky: Můžu si dovolit opustit práci na čtyři měsíce? Jak zvládnu na dálku řídit všechny své aktivity a projekty? V mém případě mám štěstí na skvělé kolegy, chápající šéfy i vnímavé klienty, kteří ví, že i na druhém konci světa funguje internet a oboustranná spolupráce může pokračovat i při sedmihodinovém časovém posunu.

Strhující Babylon aneb jak potkat celý svět na několika metrech čtverečních

Po několikaměsíčních přípravách, kdy nás organizátoři propojují s potenciálními hostitelskými organizacemi, nastává den D a já se na konci července vydávám na cestu za „velkou louži“. První tři dny mého amerického dobrodružství se nedají popsat jinak než mazec – setkání s organizátory ve Washingtonu společně s 92 účastníky z 67 zemí, kteří se chystají rozprchnout do 84 organizací od neziskovek, přes univerzity, veřejnou správu až po soukromou sféru v celkem 20 amerických státech. Příval nadšení, energie, rozmanitosti i nervózního očekávání ve směsici africké, arabské, asijské, latino i evropské kultury je nepřenositelným zážitkem. Má duše introverta s „kabátkem“ extroverta je za takovou zkušenost vděčná, ale zároveň už natěšená na hlubší rozvíjení nových vztahů v mé nové domovské komunitě.

Legendární příjezd do New Orleans aneb odteď už to může být jenom lepší

O několik dní později už proto s nervózním úsměvem čekám společně s mými třemi programovými spolu-účastníky (fellows) z Haiti, Dominikánské republiky a Libanonu na letišti v jihoamerickém New Orleans. Po týdnech dopisování s mou mentorkou Shaunou se konečně vítáme vřelým objetím. Nasávám horký a vlhký vzduch a naplno si uvědomuju, že mě obklopuje subtropické klima. Do auta nabíráme kolegu z Haiti, který ještě nemá zajištěné ubytování, a míříme s ním do hotelu. Na schodech koloniálního hotelu nás vítá elegantní správce afroamerického původu, který nám naše radostné úsměvy zchlazuje oznámením, že v noci zastřelili syna majitele hotelu. V lobby se proto konají výslechy a smuteční obřad. S doslova otevřenou pusou zůstávám stát a v hlavě se mi míhají čísla z nastudovaných statistik o kriminalitě a prvenství New Orleans v počtu vražd na obyvatele. Opouštíme kolegu a jako v transu usedám na sedadlo spolujezdce. Po pár vteřinách jízdy mě z myšlenek vytrhuje kvílivý zvuk a ostré světlo červeno-modrého majáčku. A sakra, kde mám pás?!? V hlavě se mi ve vteřině odvíjí všechny možné scénáře inspirované americkými filmy, kdy už se vidím s želízky na rukou a s čelem opřeným o kapotu. Drama se nekoná, ovšem odnáším si svůj historicky první bloček s pokutou na 70 dolarů za jízdu bez pásu a myšlenku, že odteď už to může být jenom lepší. A taky, že ano.

New Orleans – město lesku a bídy, které se zamilujete

Mám kde spát, jupí! Zaplavuje mě nefalšovaná radost po lehkých pochybách, zda ubytování domluvené po telefonu a bez nájemní smlouvy vyjde. A mám kolo! Které sice moc nebrzdí a má minimum vybavení (které však záhy dokupuji po zjištění výše pokuty za chybějící světla, zvonek a reflexní prvky, která v New Orleans šplhá až do výše 150 dolarů), ale jezdí! New Orleans ze sedla kola si ihned zamilovávám a s nadšením nasávám poklidnou i pulzující atmosféru. Patnáctiminutová jízda je až skoro neuvěřitelnou sociální sondou, která řekne mnohem víc než stohy neveselých statistik o vysoké míře chudoby, kriminality, negramotnosti, ale i již méně zveřejňované diskriminace. Potomci afrických otroků, kreolové (místní obyvatelé s francouzskými a španělskými předky), cajunové (potomci francouzských osadníků v kanadské oblasti Akádie, kteří se po vyhnání Brity usídlili na počátku 18. století mimo jiné i v New Orleans) a nově příchozí obyvatelé z karibské oblasti vytvořili nezaměnitelný lokální kulturní mix. Ten se vyznačuje strhující živou (nejen jazzovou) hudbou, kulinářskými specialitami (jako je rýžový mix jambalaya, pikantní polévka gambo nebo opulentní hot dog po-boy) i nespočtem bujarých festivalů a uměleckých vystoupení.

Kontrasty sociálních rozdílů ze sedla kola

Na straně druhé však i prostá jízda na kole po několikamílové ulici táhnoucí se periferní čtvrtí ukazuje, že New Orleans není jen ideální turistickou destinací a městem nikdy nekončící zábavy. Každé ráno míjím nádherné koloniální vily pyšnící se přepychem, které však záhy střídají polorozbité domy, na jejichž verandách sedí místní s pivem v ruce a pokřikují na pobíhající děti. Případně si hlasitě vyměňují názory se svými sousedy, kteří jsou stejně jako oni bez práce, která by je dokázala uživit. Ve městě, kde je 60 % obyvatel afroamerického původu a již před katastrofickými záplavami způsobenými hurikánem Katrina v roce 2005 žilo přes 40 % obyvatel s příjmy pod hranicí chudoby, není divu, že traumata uplynulých let se promítají do současné sociální situace. Pryč už ale od statistik k samotným lidským příběhům, které dávají naději na změnu. A díky práci v místní neziskovce mám jedinečnou šanci být u toho.

Zažít změnu na vlastní kůži aneb příběhy plnících se snů

Mým prvním dnem „dobrovolničení“ v Good Work Network, neziskovce, která pomáhá lidem z místní komunity postavit se na vlastní nohy a stát se ekonomicky soběstačnými, odstartoval příběh Alenky (či spíše Zdenky) v říši divů. Mám neuvěřitelné štěstí na skvělou mentorku Shaunu, která je jen o pár let starší, a stejně jako ostatní kolegové je „srdcařka“. To je pro mě v poslední době kritériem číslo jedna při rozhodování o nové spolupráci. Našimi klienty jsou převážně místní obyvatelé afroamerického původu, ale i přistěhovalci z karibské oblasti s převahou žen. Všechny však spojuje stejná touha – splnit si svůj sen o vlastním podnikání, které by uživilo jak je, tak i jejich rodinu. Náš pracovní den plní individuální schůzky s klienty a pondělní večery trávíme s fajn partou nadšenců během skupinového kurzu pro začínající podnikatele. Na polední pauzu si občas odskočím do našeho start-up inkubátoru Roux Carré, který umožňuje talentovaným šéfkuchařkám a šéfkuchařům získat znalosti i praktické dovednosti pro rozjezd jejich byznysu. Každý den je jiný a já mám pocit, že po dlouhé době jsem součástí neobyčejně silných příběhů odvážných lidí, kteří to nevzdávají na první dobrou. A tak hned po ránu vymýšlíme s Travisem, jak získat nové zakázky pro jeho stavební firmu. V poledne analyzujeme finanční data cateringového businessu Capucine. Po obědě ladíme brandingovou strategii pro fotografa Othella. A před koncem pracovního dne zkoušíme elevator pitch charismatické Patrice, která svým příběhem inspiruje ženy odrazit se ode dna a plnit si své sny.

Malé ohlédnutí na závěr aneb příběh pokračuje

Přede mnou jsou ještě další dva měsíce naplněné prací i online studiem na leadership akademii, která je součástí programu. Moje intuice mi říká, že pro mě moje americké dobrodružství chystá ještě řadu dalších životních lekcí. A já se na ně těším. A když chytnu slinu a nejspíše i zase rýmu (která mě právě teď skolila a domácí léčení tak bylo ideální příležitostí zastavit se a vzít tužku do ruky), slibuju, že tenhle příběh bude mít pokračování. A napadá mě hned několik témat, která mě nutí k hlubšímu zamyšlení: pohled Američanů na Evropu, nevšední přístup k recyklaci či rasismus a obrácená diskriminace. Ale o tom zase až někdy příště.

Chcete-li se o mém příběhu a Community Solutions Programu dozvědět více, neváhejte se na mne obrátit (zdenka.havrlikova(at)gmail.com). Uzávěrka přihlášek na příští rok je už 31. října 2018. Užitečné informace a milou podporu Vám poskytne i Velvyslanectví USA v ČR.

A pokud váháte pouštět se do větších změn ve svém životě (stejně jako jsem v minulosti mnohdy váhala já), připojuji na závěr jedno poselství, kterým mě na cestu vybavila moje kamarádka Jíťa: „Nemůžeš dělat velké věci, když nemáš velké sny.“ Nebojte se proto snít, protože překážky, se kterými se potýká každý z nás, jsou pouze tak vysoké, jak je necháme my sami narůst.


Článek jsem vytvořila pro online magazín Svět Neziskovek.

Šance na restart

Společně s týmem nadšených průvodců, lektorů a koučů realizujeme od začátku roku 2018 projekt "Šance na restart", který podporuje zdravotně znevýhodněné lidi, kterým je nad 50 let a aktuálně jsou nezaměstnaní či v důsledku svého postižení již rezignovali na návrat do práce.

Přestože je věkové i zdravotní znevýhodnění limitujícím faktorem při hledání práce, společně s účastníky věříme, že nadšení pro věc, znovu získané sebevědomí a osvojení nových pracovních dovedností, dokáže nasměrovat k práci snů.

Na celkem 60 účastníků čeká ve třech etapách komplexní motivační, vzdělávací a pracovní program, který je unikátní jak svou intenzitou, tak i synergií všech nabízených služeb.

Pokud i vy máte ve svém okolí někoho, komu je nad 50 let, je nezaměstnaný/á a zdravotně znevýhodněný/á, budeme velmi rádi za sdílení. Program probíhá v Hradci Králové a v Pardubicích pod záštitou neziskové organizace Šance na vzdělání.

Novinky z projektu můžete sledovat také na Facebooku.

Cesta do Bezpečného Přístavu

Už jste se někdy ocitli v rozbouřených vodách a nemohli jste najít správný směr, který by vás dovedl do bezpečného přístavu?

Do složitých životních situací se může dostat každý z nás. A někdy dokonce tak rychle, že už si sami nedokážeme poradit. Pomyslný maják, který vám bude průvodcem na cestě k vnitřní stabilitě a rozvíjení spokojených vztahů v rodině, nabízí tříletý projekt BEZPEČNÝ PŘÍSTAV. Tým profesionálů neziskové organizace ŠAFRÁN dětem dlouhodobě podporuje a rozvíjí stabilitu rodin a nyní nabízí také možnost zúčastnit se bezplatného desetiměsíčního programu, který zahrnuje terapeuticko-poradenská sezení a vzdělávací workshopy.

Pokud chcete vyplout na cestu sebeobjevování, budování a rozvíjení rodinných vztahů a získání sebejistoty při řešení náročných životních situací - pak si s sebou vezměte odhodlání pustit se do toho a zapojte se do druhé etapy projektu.

Osobní restart s Flexi Kariérou

Už celý půlrok čerpám energii a radost z projektu FLEXI KARIÉRA, v rámci kterého nyní rozbíháme druhou etapu. Na začátku projektu bylo přání zhmotnit myšlenku pomoci ženám, které na delší dobu přerušily svou kariérní dráhu a věnovaly se péči o malé děti, znovu najít svou osobní a profesní vizi. Chtěla jsem také navázat na úspěšné projekty z minulých let, které v Channel Crossings realizujeme už od roku 2006. A podařilo se. První skupinka jedenácti žen úspěšně absolvovala půlroční motivačně-vzdělávací program, znovu našly své sebevědomí a osvěžily si či získaly nové dovednosti z oblasti projektového řízení a ovládání různých IT vychytávek.

Vážím si také profesionálního a zároveň lidského týmu lektorů, mentorů a koučů, který se nám podařilo sestavit. Společně nám to skvěle funguje, o čemž svědčí i zpětná vazba od účastnic první etapy. Nejčastěji zmiňovanými slovy bylo:

"sebepoznání, uvědomění, inspirace, setkání s úžasnými lidmi, nová přátelství, emoce, praktické dovednosti pro trh práce, nová cesta či neocenitelná zkušenost."

Druhá etapa projektu právě začíná, ale stále je otevřena příležitost zapojit se do závěrečné etapy projektu. Pokud znáte někoho, komu by projekt pomohl a přinesl nový impuls do osobního a kariérního života, neváhejte mne kontaktovat na flexikariera[at]chc.cz. Novinky můžete sledovat na naší Facebookové stránce.

Tak trochu jiná škola

Na začátku minulého podzimu jsem si říkala, že tenhle rok bude mazec. A byl. A já mám velkou radost, že za méně než jeden rok se podařilo to, co se nám s kolegy z Channel Crossings zdálo téměř nemožné. Ukázat více než osmi tisícům dětí, že škola může být místem, které nenudí, dává sebevědomí a je otevřené experimentovat. A takové místo je skutečná "škola bez hranic".

Jak vypadal rok "školy bez hranic" v číslech?

  • 4 667 šesťáků až deváťáků, kteří si vyzkoušeli učit se zeměpis v angličtině nebo třeba matiku v němčině
  • 1 931 dětí, které se staly detektivy s Agathou Christie a zaexperimentovali si s Marií Curie-Sklodowskou během 30 projektových dnů v angličtině
  • 1 649 žáků, kteří si angličtinu vyzkoušeli s rodilými mluvčími
  • 586 nadšených objevovatelů virtuální výuky
  • 710 učitelů, kteří se nebojí dělat věci jinak a vystoupit ze zajetých kolejí
Jak se neztratit v labyrintu?
Najít tu správnou cestu do školy, která otevírá své dveře dokořán, se nám snad nakonec podařilo. Díky nadšení samotných učitelů i dětí. A bez desítek nadšených kolegů a kolegyň, kteří se na projektu podíleli, by nevznikla první učební řada pro výuku metodou CLIL v České republice s názvem Labyrinth. Při jeho vytváření jsme si zavzpomínali na naše školní léta a mohli si splnit sen o škole, která by nás samotné bavila. Zkuste to taky a zahrajte si některou z her níže, které je povoleno hrát i při vyučování 🙂